ECLI:CZ:US:2001:2.US.728.2000
sp. zn. II. ÚS 728/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupeného JUDr. T. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2000, č. j. 29 Ca 39/99-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 12. 12. 2000, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 13. 12. 2000.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2000, č. j. 29 Ca 39/99-34, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi řízení - Finančnímu ředitelství v Brně, o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 1. 1999, č. j. FŘ FŘ-110/3780/98-0170. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Telči ze dne 27. 5. 1998 č. j. 10252/98/317970/1384, kterým byla stěžovateli vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 130.496,- Kč.
Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním zákonem, konkrétně právo uvedené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že závěry obecného soudu jsou v krajním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními a právním vyhodnocením. Podle názoru stěžovatele je nepochybné, že správce daně v jeho případě postupoval účelově vzbuzujícím dojmem v úmyslu deklarovat zahájení daňového řízení. Stěžovatel krajskému soudu dále vytýká, že náležitě neaplikoval ustanovení §47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, náležitě nenapravil pochybení vedlejšího účastníka řízení a nepřihlédl ke konkretizaci vznesených výhrad podáním ze dne 4. 3. 1999. Rozsudek obecného soudu pak stěžovatel pokládá za projev zjevné libovůle v soudním rozhodování, čímž vykročuje z mezí ústavně stanoveného postupu.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení a spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 39/99.
Krajský soud v Brně jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 6. 2. 2001 uvedl, že tvrzení stěžovatele o zásahu soudu do jeho ústavně zaručeného práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny odmítá, zvláště když porušení tohoto práva je tvrzeno pouze v obecné rovině a není blíže odůvodněno. Předmětem soudního přezkumu byl přezkum zákonnosti správního aktu (§244 odst. 1 občanského soudního řádu), přičemž rozhodování soudu je založeno na principu kasačním. Nejedná se v žádném případě o řízení nalézací. Soud v tomto řízení přezkoumává správní rozhodnutí jen v těch směrech, které jsou vytyčeny v žalobě (§249 odst. 2 občanského soudního řádu), přičemž relevantní jsou pouze takové námitky, které byly uplatněny ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí žalovaného správního orgánu (§250b odst. 1 občanského soudního řádu). Není projevem libovůle v soudním rozhodování, jestliže soud v přezkumném řízení dovodil, že v dané věci byly splněny všechny zákonné podmínky pro použití stanovení daně podle pomůcek, z čehož vycházelo žalobou napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka, a jestliže žalobu zamítl, neboť shledal, že stěžovateli byla uložena daňová povinnost v souladu se zákonem.
Finanční ředitelství v Brně, jako vedlejší účastník řízení, ve svém obsáhlém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 8. 2. 2001 navrhlo zamítnutí stížnosti, neboť není důvodná..
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelem, tak výklad zastávaný v dosavadních řízeních ve věci rozhodujících orgánů veřejné moci, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy, a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Za těchto okolností je proto rozhodnutí o správní žalobě proti rozhodnutí finančního orgánu o daňové povinnosti stěžovatele věcí posouzení obecného soudu, na jehož argumenty uváděné v odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní soud odkazuje.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje s právními závěry, které přijaly jak finanční úřady, tak i obecný soud. Nutno obecně konstatovat, že samotná skutečnost, že správní orgán nebo soud nevyhověly návrhu účastníka, nemůže být považována za porušení základních práv a svobod, pokud při rozhodování o návrhu tyto orgány dodržely procesní postupy stanovené zákonem.
Ústavní soud proto hodnotil, zda proces jako celek splňoval kritéria spravedlivého procesu, kterým se ve smyslu jeho judikatury i judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku rozumí především to, byl-li v tomto procesu dodržen princip tzv. "rovnosti zbraní". Ani v tomto směru však Ústavní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.
Je tedy zřejmé, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.
Za tohoto stavu věci Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. 3. 2001
Antonín Procházka
předseda II. senátu Ústavního soudu