ECLI:CZ:US:2007:2.US.846.06
sp. zn. II. ÚS 846/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatelky V. V., zastoupené JUDr. Bohumilem Maceškou, advokátem, se sídlem Kozomínská 638, 184 00 Praha 8, směřující proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. října 2006, č. j. D 544/2004-85, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 3. října 2006, č. j. D 544/2004-85, zastavil podle §175h odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") dědické řízení po zůstaviteli M. Š. a majetek nepatrné hodnoty blíže specifikovaný ve výroku I. (mj. obchodní podíly v několika společnostech) vydal V. V. (stěžovatelce) jako vypravitelce pohřbu. Okresní soud v Lounech konstatoval, že majetek je zcela bez hodnoty, a proto byl se souhlasem pozůstalé dcery i se souhlasem vypravitelky pohřbu vydán právě vypravitelce pohřbu.
Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítala, že napadeným usnesením byl porušen čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož mohou být povinnosti ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích, při zachování základních práv a svobod a při šetření jejich podstaty a smyslu. Porušení uvedeného článku Listiny spatřuje stěžovatelka v tom, že s vydáním obchodních podílů a následnou účastí stěžovatelky v obchodních společnostech je spjata řada povinností, které však stěžovatelka převzít nechce. Navíc vyjádřila přesvědčení, že soud rozhodl nesprávně a v rozporu s obchodním zákoníkem. Podle §116 odst. 2 obchodního zákoníku mohou být podíly v obchodních společnostech pouze předmětem dědění, pokud to společenská smlouva nevylučuje. Dle názoru stěžovatelky tedy nemůže dojít k přechodu obchodního podílu jeho vydáním vypraviteli pohřbu, a to ani i kdyby s tím případně vyslovil souhlas. Stěžovatelka rovněž uvedla, že proti usnesení Okresního soudu v Lounech podala odvolání, v němž napadla tu část prvého výroku usnesení, jímž se jí vydávají podíly zůstavitele v obchodních společnostech.
Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pod tímto zorným úhlem posuzoval Ústavní soud důvodnost podané ústavní stížnosti.
Přestože stěžovatelka podala proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. října 2006, č. j. D 544/2004-85, odvolání, neodmítl Ústavní soud její ústavní stížnost jako předčasnou, neboť dle názoru Ústavního soudu proti výroku o zastavení dědického řízení není podle §175h odst. 3 o. s. ř. odvolání přípustné, bez ohledu na to, zda je podává dědic nebo vypravitel pohřbu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení zásady, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích, při současném zachování a šetření základních práv a svobod (čl. 4 Listiny). Ústavní soud v rozhodnutí Okresního soudu v Lounech pochybení v tomto směru nespatřuje. Soud řízení zastavil a majetek, do něhož spadaly i podíly v obchodních společnostech, vydal stěžovatelce. Postupoval tak na základě jejího předchozího souhlasu. V dané souvislosti je nerozhodné, že si stěžovatelka nebyla vědoma toho, že součástí majetku mohou být i podíly v obchodních společnostech. Stěžovatelka měla možnost převzetí majetku jako celku odmítnout. Pokud tak neučinila a s převzetím majetku zůstavitele souhlasila, nelze považovat rozhodnutí Okresního soudu v Lounech, jímž řízení zastavil a majetek vydal stěžovatelce, za protiústavní.
Otevřenou otázkou nicméně zůstává, zda mohl soud rozhodnout o vydání obchodních podílů stěžovatelce, která nebyla dědičkou, ale pouze vypravitelkou pohřbu. Jak již bylo naznačeno výše, Ústavní soud není oprávněn z pozice ochránce ústavnosti tuto otázku, která spočívá ve výkladu podústavního práva (konkrétně §116 obchodního zákoníku), posuzovat. Tomu by tak mohlo být pouze v případě, že by se jednalo o vybočení natolik extrémní, že by zasahovalo do některého ústavně zaručeného práva. O takové vybočení se však v dané věci nejedná.
Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu