ECLI:CZ:US:1996:2.US.98.95
sp. zn. II. ÚS 98/95
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti ing. R. R., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti zásahu Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, za účasti Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnosti se v y h o v u j e s tím, že postupem
Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, kterým bylo
zabráněno navrhovateli využít práva na právní pomoc při podání
vysvětlení ve věci vedené pod čj. ORTP - 199/KS-HK-95, dle §12
zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno
ústavně zaručené právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Okresnímu ředitelství Policie ČR
v Teplicích se zakazuje pokračovat v porušování práva dle čl. 37
odst. 2 Listiny základních práv a svobod při podávání vysvětlení
dle §12 zák. č. 283/1991 Sb.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, kterým
by Ústavní soud vyslovil, že postupem policejního orgánu Okresního
ředitelství Policie ČR v Teplicích, kterým bylo zabráněno
navrhovateli využít práva na právní pomoc při podávání vysvětlení
ve smyslu §12 zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zák. č. 283/1991 Sb.), bylo porušeno ústavně zaručené
právo na právní pomoc uvedené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod (dále jen Listina). Na odůvodnění svého návrhu
uvedl, že byl předvolán na 6. 3. 1995 k podání vysvětlení dle §12 zák. č. 283/1991 Sb., a dne 3. 5. 1995 byl k němu předveden,
přestože žádal, aby byl přítomen jeho advokát, na základě již
uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci. Advokátovi však
nebylo umožněno se vysvětlení zúčastnit s odůvodněním, že zák. č.
283/1991 Sb. nemá takové ustanovení, které by ukládalo orgánům
policie povinnost umožnit poskytnutí právní pomoci osobě, která má
podat vysvětlení, a dále s tím, že advokát má místo až v trestním
řízení ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu. Dále
stěžovatel zdůraznil, že se dovolával čl. 2 odst. 2 a čl. 37 odst.
2 Listiny a poukazoval na rozdíl mezi poskytnutím právní pomoci
obhájcem v trestním řízení a advokátem na základě smlouvy
o poskytování právní pomoci. Kromě porušení čl. 37 odst. 2 a čl.
2 odst. 2 Listiny dovozoval taktéž porušení čl. 4 odst. 2 a čl.
2 odst. 3 Listiny.
Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích se k návrhu
písemně nevyjádřilo, ačkoliv mu byl návrh řádně doručen dne 23.
6. 1995, později u jednání prostřednictvím svého ředitele navrhlo
zamítnutí návrhu s odůvodněním, že ze znění §12 zák. č. 283/1991
Sb. neplyne povinnost advokáta zajistit, protože se nejedná
o trestní řízení, čemuž také odpovídá rozsah poučovací povinnosti
poskytované osobě předvolané k podání vysvětlení a konečně
i skutečnost, že vysvětlení je vázáno právě na osobu, která má
vysvětlení poskytnout.
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele, jakož i připojený
spis Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích, čj. ORTP
- 199/KS-HK-95, spolu s předvolánkou na 6. 3. 1995, předloženou
stěžovatelem, a po doplnění dokazování výslechem JUDr. J. H.,
ředitele Okresního ředitelství Policie ČR v Teplicích; nadporučíka
J. N.; JUDr. J. S., kteří shodně uvedli, že byl opakovaně odmítnut
požadavek na zastoupení stěžovatele advokátem při podání
vysvětlení, ke kterému byl předvoláván, dospěl k závěru, že
Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích, jakožto orgán veřejné
moci, svým postupem, spočívajícím v zabránění využít práva na
právní pomoc stěžovateli, v souvislosti s podáním vysvětlení
porušilo čl. 37 odst. 2 Listiny, v němž se výslovně uvádí, že
každý má od počátku řízení právo na právní pomoc v řízení před
soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to
proto, že podmínka řízení je ve věci podání vysvětlení dána
naplněním znaku řídícího postavení okresního ředitelství policie
jakožto orgánu, který se na postupu podílel. Tímto svým postupem
Okresní ředitelství Policie ČR v Teplicích ve svých důsledcích
porušilo též čl. 1 a dále čl. 2 odst. 2 spolu s odst. 3 Listiny
a stejně tak čl. 1, čl. 2 odst. 1, 3 a 4 Ústavy, zakotvující
princip primátu občana nad státem. Na uvedeném nic nemění
nedostatek výslovné právní úpravy v zák. č. 283/1991 Sb., týkající
se zastoupení při podání vysvětlení z důvodu zcela jasné úpravy,
obsažené na úrovni norem nejvyšší právní síly, tj. Listiny
a Ústavy. Navíc námitka nedostatku výslovné právní úpravy, jako
důvod pro odmítnutí práva na právní pomoc, odpovídá čistě
pozitivistickému nazírání na právo, které rovněž nekoresponduje
s požadavkem právního státu, jemuž jsou vlastní i přirozenoprávní
tendence (srov. např. preambule Listiny nebo čl. 85 odst. 2
Ústavy). Zcela na závěr Ústavní soud z opatrnosti výslovně uvádí,
že právo na právní pomoc při podání vysvětlení neznamená povinnost
policie advokáta v každém případě zajistit, ale pouze povinnost
toto zastoupení umožnit.
Pokud jde o navrhovatelem tvrzené porušení čl. 4 odst. 2
Listiny, kde se praví, že meze základních práv a svobod mohou být
za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, pak toto
ustanovení nemohlo být pojmově dotčeno za situace, kdy tu bližší
zákonná úprava, týkající se základního práva na právní pomoc při
poskytování vysvětlení, chybí (srov. zák. č. 283/1991 Sb.).
Z důvodů shora uvedených rozhodl Ústavní soud dle ustanovení
§82 odst. 1, 2 a 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
tak jak je uvedeno ve výroku s tím, že obnovení stavu před ústavní
stížností neuložil, neboť v řízení před Ústavním soudem vyšlo
najevo, že navrhovatel již vysvětlení podal a pro orgány činné
v trestním řízení, tj. včetně Okresního ředitelství Policie ČR
v Teplicích platí zásada vyšetřovací, vyhledávací a oficiality,
tzn., že dospěl k závěru, že obnovení stavu před porušením v dané
věci již není možné.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 5. 6. 1996