ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1173.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1173/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce S. s. B. K., státního podniku v likvidaci, proti žalované H. N., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 1359/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 2. 2002, č.j. 35 Co 49/2002-56, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. 4. 2002, č.j. 35 Co 49/2002-61, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. 12. 2001, č.j. 12 C 1359/2001-45, tak, že zamítl návrh žalované na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 16 C 1638/97, a (doplňujícím usnesením) rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že důvod obnovy, uvedený v návrhu na její povolení (§228 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu), dán není. To, že důkazy nemohly být v původním řízení použity, jde na vrub žalované, která tuto situaci zavinila tím, že nepodala proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 11. 1998, č.j. 16 C 1638/97-33, odvolání (podle odvolacího soudu tak mohla učinit ve lhůtě počítané od 24. 5. 2001, kdy „si rozsudek u soudu převzala“); nic jí nebránilo, aby v odvolání tvrdila skutkové okolnosti a navrhovala k jejich verifikaci důkazy. Ustanovení opatrovníka v řízení, jehož obnovu navrhuje, v rozporu s podmínkami stanovenými v §29 odst. 2 občanského soudního řádu, tj. přesto, že její pobyt nebyl neznámý, právo žalované napadnout rozsudek řádným opravným prostředkem nevylučovalo.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná (zastoupena advokátkou) včasným dovoláním, jímž vytýká nesprávné právní posouzení věci (důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu). Návrh podala proto, že v řízení, jehož obnovu požaduje, „nebyla osobně jako účastník řízení vyslechnuta“ a nemohla předložit důkazy, neboť ji zastupoval opatrovník, ačkoli se v místě bydliště zdržovala. Protože rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 16 C 1638/97, jímž byla zavázána zaplatit žalobci částku 481.369,60 Kč s příslušenstvím, nabyl právní moci 1. 1. 1999, je jí k dispozici jako jediný opravný prostředek obnova řízení. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož rozsudek vydaný v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 1638/97, jehož obnova se navrhuje, byl vydán přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá, hlava I, bod 16. cit. zákona), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání – přípustné ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. (§238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) – důvodné není.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v daném případě důvodem podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci) – včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu pouze závěr, že podmínky ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nejsou splněny.
Právní posouzení věci (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž – a o tento případ jde v souzené věci – i procesního) je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. může účastník návrhem na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Z hlediska skutkového stavu, který nebyl zpochybněn, vycházel odvolací soud z toho, že v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 1638/97 ustanovil okresní soud podle §29 odst. 2 o.s.ř žalované jako účastníku, jehož pobyt není znám, opatrovníka, s nímž jednal a jemuž doručil rozsudek ze dne 11. 11. 1998 (podle potvrzení nabyl 1. 1. 1999 právní moci). Opis rozsudku – opatřený doložkou právní moci – převzala žalovaná v průběhu vykonávacího řízení (sp. zn. E 1145/99) spolu s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí dne 24. 5. 2001.
Účastníka, jehož pobyt není znám, opatrovník v řízení zastupuje, tedy vykonává procesní práva a povinnosti, která by jinak, kdyby se řízení osobně účastnil, mohl vykonat sám účastník. Opatrovník za účastníka jedná jeho jménem s tím, že procesní následky jednání se přičítají přímo účastníkovi (srov. vymezení obsahu zastoupení v §22 odst. 1 obč. zák.). V tomto směru je postavení opatrovníka (zástupce na základě rozhodnutí) stejné jako postavení zmocněnce na základě plné moci (§24 až §28 o.s.ř.). Ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. má – jako důvod pro povolení obnovy řízení – na mysli takové skutečnosti nebo důkazy, které jsou (ve srovnání s původním řízením) „nové,“ tj. v době původního řízení sice objektivně existující, ale z pohledu účastníka tehdy nepoužitelné, aniž by nesl vinu na tom, že o nich nevěděl, popř. že nesplnil povinnosti tvrzení nebo důkazní. Vědomost o skutečnostech nebo důkazech, popř. zaviněné nesplnění povinnosti tvrdit a povinnosti navrhovat důkazy se za situace, kdy účastníka zastupuje opatrovník (zmocněnec), pojí s osobou účastníka; jinak řečeno, věděl-li o skutečnostech nebo důkazech v době, kdy probíhalo původní řízení, účastník, platí totéž o jeho opatrovníku (zmocněnci).
Jelikož žalovaná netvrdila, že nemohla použít důkazy proto, že o nich v době původního řízení nevěděla (že pro ni byly „nové“), není důvod obnovy podle §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – jak správně uzavřel odvolací soud – naplněn.
Dovolací soud se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím i v tom, že námitka, že důkazy použít nemohla, jestliže opatrovník, který ji v řízení zastupoval, neměl být ustanoven, neboť předpoklady pro takové opatření nebyly splněny, je uplatnitelná řádným opravným prostředkem proti rozsudku vydanému v řízení, jehož obnovu navrhla [důvodem obnovy totiž nemůže být nesprávný procesní postup soudu (zde ustanovení opatrovníka bez náležitého vyšetření rozhodných okolností) v řízení, jehož obnova se žádá; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45]. Úvahy odvolacího soudu, zda, popř. kdy začala běžet lhůta k podání odvolání, se dovolacímu přezkumu vymykají; s otázkou, jejíž řešení dovolatelka zpochybnila, nesouvisejí (splnění předpokladů pro ustanovení opatrovníka a s tím spojené posouzení včasnosti řádného opravného prostředku může napevno postavit jen odvolací soud v řízení o podaném odvolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 11. 1998, č.j. 16 C 1638/97-33).
Odvolací soud při rozhodování vycházel z výše uvedeného, jeho právní posouzení je tudíž správné; Nejvyšší soud proto – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 1, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalobci, jemuž přísluší právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady v tomto stadiu řízení – podle obsahu spisu – nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu