ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1257.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1257/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného A. B., zastoupeného advokátem, proti povinným 1/ Z. K. a 2/ A. P., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 45.310,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Nc 6694/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2006, č. j. 19 Co 2522/2005-26, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce ohledně povinného 2/ a současně rozhodl o nákladech soudního řízení. Je toho názoru, že v dané věci nebyly splněny formální předpoklady pro nařízení exekuce, neboť exekuční titul doposud nenabyl – ve vztahu k povinnému 2/ - právní moci. Proti exekučnímu titulu, a to rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. ledna 2004, č. j. 10 C 79/2000-153, podal povinný 2/ odvolání, které sice bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. června 2005, č. j. 10 C 79/2000-209 odmítnuto pro opožděnost, avšak usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2005, č. j. 22 Co 1671/2005-216 bylo prvostupňové usnesení změněno tak, že se odvolání neodmítá. Za této procesní situace nebylo o odvolání povinného 2/ doposud rozhodnuto a nejsou tak splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce.
Oprávněný ve svém dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)], neboť odvolací soud rozhodl pouze na základě tvrzení povinného a jím předložených písemných důkazů. Namítá, že o opravném prostředku povinného 2/ se dozvěděl se čtrnáctiměsíčním zpožděním, jelikož při podávání návrhu na nařízení exekuce vycházel v dobré víře z právní moci exekučního titulu, zejména pak z vyznačené doložky právní moci. Za této situace měl odvolací soud využít možnosti předpokládané ustanovením §147 o.s.ř. a uložit povinnost hradit náklady soudního řízení nikoliv oprávněnému, který svým postupem zamítnutí návrhu nezavinil, nýbrž povinným. Je toho názoru, že odvolací soud rozhodl pouze na základě tvrzení povinného 2/, aniž zkoumal pozici oprávněného, což ve svém důsledku vedlo k jeho zatížení náklady soudního řízení, které svým jednáním nepřivodil.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; §130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání není důvodné.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože uvedené vady namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení závěru odvolacího soudu o nevykonatelnostiexekučního titulu.
Třebaže dovolatel ve svém podání ohlašuje nesprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), většinou svých argumentů brojí toliko proti části rozhodnutí, kterou je mu ukládána povinnost uhradit náklady soudního řízení. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech soudního řízení, však není podle ustanovení §§237-239 o.s.ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2003, pod poř. č. 4).
Námitce, kterou dovolatel – bez konkrétní argumentační základny – odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, nelze přisvědčit. Obecným předpokladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí (exekuce) je – vedle dalšího – taktéž existence vykonatelného rozhodnutí tvořícího podklad tohoto výkonu. Vykonatelnost rozhodnutí (jiného exekučního titulu), jehož výkon byl navržen, je vlastnost, která jej činí způsobilým k tomu, aby byla i proti vůli povinného subjektu vymáhaná povinnost uskutečněna. Závěr o tom, že rozhodnutí (jiný exekuční titul) není v době, kdy soud rozhoduje o návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vykonatelné, je důvodem zamítnutí návrhu. Odvolací soud se v dané věci otázkou tzv. formální vykonatelnosti předmětného exekučního titulu náležitě zabýval, ostatně ani dovolatel se závěrem, dle kterého vykonávaný rozsudek doposud nenabyl právní moci a na němž odvolací soud svůj závěr o nevykonatelnosti exekučního titulu vystavěl, nikterak nepolemizuje. Pokud nebylo o včasném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podaném osobou k tomu oprávněnou odvolacím soudem rozhodnuto, nenabývá napadený rozsudek právní moci a nemůže představovat (vyjma tzv. předběžně vykonatelných rozsudků) řádný exekuční titul.. Pokud dovolatel při svých úvahách vycházel z nesprávně vyznačené doložky právní moci na exekučním titulu, tato skutečnost může mít význam toliko co do délky lhůty určené k podání odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 1397/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/1998, pod poř. č. 29).
Protože je rozhodnutí odvolacího soudu správné, postupoval dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 2 o.s.ř. a dovolání oprávněného jako nedůvodné zamítl.
Oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl, povinným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu