ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1273.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1273/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Universal Export, s.r.o. se sídlem v Praze 8 – Libni, Kotlaska č. 2414/5a, identifikační číslo osoby 29018587, zastoupené Mgr. Janem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Karlovo náměstí č. 559/28, proti povinné J. P. , P., zastoupené JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Michli, Přímětická č. 1185/8, pro 758 000 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u soudní exekutorky Mgr. Martiny Havlové, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 183 EX 899/14, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2017, sp. zn. 51 Co 38/2017, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2017, sp. zn. 51 Co 38/2017, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka Mgr. Martina Havlová, Exekutorský úřad Praha 10, usnesením ze dne 12. 1. 2017, č. j. 183 EX 899/14-250, rozhodla o rozvrhu rozdělované podstaty ve výši 5 883 00 Kč tak, že se z ní uspokojí pohledávky v následujícím pořadí a výši: 1. pohledávka soudní exekutorky Mgr. Martiny Havlové, Exekutorský úřad Praha 10, na nákladech exekučního řízení ve výši 327 474,40 Kč, 2. pohledávka oprávněné v předmětném exekučním řízení společnosti Universal Export, s.r.o ve výši 1 041 486,56 Kč, 3. pohledávka přihlášeného věřitele společnosti Universal Export, s.r.o. ve výši 589 611 Kč, 4. pohledávka přihlášeného věřitele Společenství vlastníků U Sparty 10 Praha ve výši 97 752,40 Kč, 5. pohledávka přihlášeného věřitele soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, ve výši 7 865 Kč a 6. pohledávka přihlášeného věřitele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 7, ve výši 5 815 Kč, s tím, že zbytek rozdělované podstaty ve výši 3 812 995,64 Kč se vyplatí povinné J. P. Při svém rozhodování exekutorka vycházela ze zjištění, že exekuce byla provedena na základě exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného JUDr. A. P., ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. N 467/2011, NZ 308/2011, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2013, č. j. 31 C 30/2011-199. Na základě dražební vyhlášky ze dne 11. 11. 2016, č. j. 183 EX 899/14-217, proběhla dne 14. 12. 2016 dražba nemovitých věcí a v dražbě byl udělen příklep vydražiteli D. E.; usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 5. 1. 2017 a nejvyšší podání bylo vydražitelem doplaceno řádně a včas. Vzhledem k tomu, že ve lhůtě patnácti dnů ode dne zveřejnění oznámení o přihlášených pohledávkách podle §336p odst. 1 občanského soudního řádu nebyly popřeny přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, nenařídila soudní exekutorka rozvrhové jednání a rozvrhla rozdělovanou podstatu ve výši nejvyššího podání 5 883 000 Kč podle §337c občanského soudního řádu tak, že do první skupiny ve smyslu §337c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zařadila náklady exekuce ve výši 327 474,40 Kč; do třetí skupiny ve smyslu §337c odst. 1 písm c) občanského soudního řádu zařadila pohledávku oprávněné v předmětné exekuci ve výši 1 041 486,56 Kč, pohledávku přihlášeného věřitele společnosti Universal Export, s.r.o. ve výši 589 611 Kč, pohledávku přihlášeného věřitele Společenství vlastníků U Sparty 10 ve výši 97 752,40 Kč a pohledávku přihlášeného věřitele soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, ve výši 7 865 Kč; do páté skupiny ve smyslu §337 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu zařadila pohledávku přihlášeného věřitele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 7 ve výši 5 815 Kč. Vzhledem k tomu, že všechny pohledávky byly uspokojeny v plné výši, vyplatila soudní exekutorka zbytek rozdělované podstaty ve výši 3 812 995,64 Kč povinné.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. 51 Co 38/2017, usnesení soudní exekutorky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že podle ustanovení §336p odst. 1 občanského soudního řádu musí exekutor zveřejnit všechny pohledávky, které budou v rámci rozvrhu uspokojeny, tak, aby tyto pohledávky mohli ostatní účastníci rozvrhového řízení popřít, a to co do jejich zařazení do skupiny, pořadí nebo výše. Mezi takové pohledávky „nepochybně patří“ i pohledávka samotné oprávněné uplatněná v daném exekučním řízení, jakož i pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce, neboť i takového pohledávky mohou ostatní účastníci rozvrhového řízení „nepochybně popřít“. Dne 14. 12. 2016 soudní exekutorka na své úřední desce sice zveřejnila oznámení o přihlášených pohledávkách společnosti Universal Export s. r. o. ve výši 589 611 Kč, Společenství vlastníků U Sparty 10 Praha ve výši 97 752,40 Kč, soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň – město, ve výši 7 865 Kč a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 7, ve výši 5 815 Kč, ale pohledávka samotné exekutorky ani pohledávka oprávněné v oznámení nebyly uvedeny a specifikovány. Tento nedostatek nemohla zhojit poznámka exekutorky uvedená pod oznámenými přihláškami, že pohledávka oprávněného s ohledem na datum zahájení řízení (dne 29. 7. 2014) se řadí do třetí skupiny ve druhém pořadí. Z této poznámky totiž nevyplývá, v jaké výši má být pohledávka oprávněného uspokojena, když i oprávněný má povinnost ke dni rozvrhového jednání svou pohledávku vyčíslit. Právě uvedené vady oznámení přitom mohou způsobit nesprávnost rozhodnutí soudní exekutorky o rozvrhu rozdělované podstaty. V novém řízení bude na exekutorce, aby pro další rozvrh nařídila ve věci jednání, neboť nedostatek oznámení ve smyslu ustanovení §336p odst. 1 občanského soudního řádu již nelze napravit novým oznámením, neboť již uplynula sedmidenní lhůta od konání první dražby. Při rozvrhovém jednání exekutorka účastníky seznámí se všemi přihlášenými pohledávkami, včetně pohledávky na nákladech exekuce a pohledávky oprávněného, aby účastníci mohli i tyto pohledávky případně popřít co do jejich pořadí a výše.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že ustanovení §336p odst. 1 občanského soudního řádu, ani jiné zákonné ustanovení nestanoví, že se v oznámení mají uvést i údaje o pohledávce soudního exekutora na nákladech exekuce a o pohledávce oprávněného, pro kterou byl soudní exekutor pověřen provedením exekuce; oznámení se týká pouze přihlášených pohledávek a povinnost zveřejňovat jiné než přihlášené pohledávky, není zákonem stanovena, přičemž z ustanovení §336b odst. 4 občanského soudního řádu vyplývá, že soudní exekutor, ani oprávněný (co do pohledávky, pro kterou je exekuce vedena) své pohledávky nepřihlašují. Oprávněný rovněž nemá povinnost ke dni zveřejnění oznámení o přihlášených pohledávkách podle §336p občanského soudního řádu vyčíslit svou pohledávku, pro kterou je exekuce vedena, neboť její vyčíslení provádí soudní exekutor, nikoliv oprávněný. Rovněž ani pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce nemůže být vyčíslena v oznámení o přihlášených pohledávkách podle §336p občanského soudního řádu, neboť „v mezidobí ode dne dražby do doby konání rozvrhového jednání se výše pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce a pohledávky oprávněného v závislosti na průběhu exekuce mění“ a náklady soudního exekutora z tohoto důvodu nelze před vydáním rozvrhového usnesením stanovit ani příkazem k úhradě nákladů exekuce, neboť u rozvrhu, „kde vzniká přeplatek“, není možné před samotným rozvrhem náklady exekuce přesně stanovit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky výkladu ustanovení §336p odst. 1 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je opodstatněné.
Podle ustanovení §336p odst. 1 o. s. ř. nejpozději do 7 dnů ode dne konání první dražby soud na úřední desce zveřejní i oznámení o přihlášených pohledávkách, o nichž soud rozhodne v rozvrhu, včetně sdělení věřitele o jejich zařazení do skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále uvede přihlášky, které byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo. V oznámení poučí přihlášené věřitele podle §336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle §336f odst. 5.
Podle ustanovení §336f odst. 1 o. s. ř. věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v §274 (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.
Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších předpisů, dále též jen „ex. řádu“ nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §69 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí.
Do sedmi dnů od konání první dražby je soud (soudní exekutor) skutečně povinen zveřejnit na úřední desce oznámení o přihlášených pohledávkách. V oznámení uvede seznam přihlášek, o nichž bude rozhodovat v rozvrhu. Jedná se o přihlášky, které splňují náležitosti předepsané §336f o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4012/2015). U každé přihlášky přitom uvede její výši a výši jejího příslušenství (jistinu i příslušenství pohledávky je povinen věřitel přesně vyčíslit ke dni konání dražby), údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří a skutečnosti významné pro pořadí pohledávek. Současně uvede i výčet pohledávek, které byly odmítnuty, a to včetně důvodu, proč k odmítnutí té které pohledávky došlo. Dále musí oznámení obsahovat poučení podle §336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. a dále podle §336f odst. 5 o. s. ř. (změny týkající se přihlášky). Zákon tak umožňuje (s ohledem na hodnotu dražené nemovité věci), aby při rozvrhu rozdělované podstaty byly uspokojeny nejen pohledávky oprávněného a dalších oprávněných, v jejichž prospěch je výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí veden, ale také pohledávky dalších věřitelů povinného, nové pohledávky oprávněného a dalších oprávněných; tyto další pohledávky ovšem musí být přihlášeny ve smyslu §336f o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že řízení před vydáním rozvrhového usnesení bylo postiženo vadou, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když v oznámení o přihlášených pohledávkách exekutorka nespecifikovala ani pohledávku oprávněné s příslušenstvím, ohledně níž se exekuce vede, ani svou pohledávku na nákladech exekuce.
Odvolací soud však nezohlednil, že v oznámení podle ustanovení §336p odst. 1 o. s. ř. musí být zveřejněny pouze pohledávky přihlášené ve smyslu §336f o. s. ř. (a případně výčet odmítnutých pohledávek). Pohledávka oprávněného, pro kterou je výkon rozhodnutí (exekuce) vede, však přihlášenou pohledávkou být nemůže, neboť jde o pohledávku, která je titulem pro konkrétní výkon rozhodnutí (exekuci), k jejímuž vydobytí byl výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen a bez níž by výkon rozhodnutí (exekuce) nemohl být veden (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, uveřejněné pod číslem 49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pohledávka oprávněného tedy není přihlášenou pohledávkou ve smyslu §336f o. s. ř., a proto není třeba, aby byla v oznámení o přihlášených pohledávkách podle §336p odst. 1 o. s. ř. specifikována. Nástrojem k tomu, aby exekuce případně nebyla vedena, protože vymáhaná pohledávka zcela nebo zčásti neexistuje nebo zanikla, není institut popření pravosti, pořadí či výše vykonávané pohledávky podle ustanovení §336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. (který je realizován na základě oznámení o přihlášení pohledávkách podle ustanovení §336p odst. 1 o. s. ř.), ale zastavení exekuce s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4302/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 109/2010). Domnívá-li se některý z účastníků rozvrhové části exekučního řízení, že vykonávaná pohledávka včetně svého příslušenství byla v rozvrhovém usnesení nesprávně vyčíslena, je prostředkem k nápravě odvolání účastníka do rozvrhového usnesení. Spatřuje-li tedy odvolací soud vadu řízení předcházející vydání rozvrhového usnesení v tom, že exekutorka neuveřejnila výši vykonávané pohledávky oprávněné včetně jejího příslušenství v oznámení podle ustanovení §336p odst. 1 o. s. ř., není jeho právní úsudek správný.
Není korektní ani právní závěr odvolacího soudu, že náklady exekuce vzniklé na straně exekutora jsou pohledávkou, kterou je třeba přihlásit ve smyslu ustanovení §336f o. s. ř. (a z toho důvodu ji i uvést v oznámení podle ustanovení §336p odst. 1 o. s. ř.). Pohledávka exekutora totiž sdílí osud pohledávky oprávněného a nepřichází proto v úvahu, aby byla podrobena režimu přihlášek podle §336f o. s. ř., z tohoto důvodu nebylo ani neuvedení nákladů soudní exekutorky v oznámení o přihlášených pohledávkách vadou, jak nesprávně dovodil odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3376/2006, nebo stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jde-li o poslední námitku oprávněné, že náklady soudního exekutora nelze před vydáním rozvrhového usnesení stanovit, a to ani příkazem k úhradě nákladů exekuce, dovolací soud se s ní neztotožnil. Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že exekutorovu pohledávku lze do rozvrhu zahrnout, existoval-li ke dni rozvrhového jednání pravomocný exekuční příkaz k náhradě nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2087/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5079/2016). Přitom nelze přehlédnout ustanovení §6 odst. 2 vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění novely č. 491/2012 Sb., podle něhož jsou-li v exekučním příkazu uvedeny pravděpodobné náklady exekuce a pravděpodobné náklady oprávněného, vydá exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce neprodleně poté, kdy dojde ke splnění nebo vymožení povinnosti vymáhané v exekučním řízení s výjimkou nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Exekutor je povinen poučit o této skutečnosti účastníky řízení v exekučním příkazu, ve kterém tyto pravděpodobné náklady uvedl. Soudnímu exekutorovi tedy nic nebránilo, aby třeba i po provedení dražby vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, které již v exekučním řízení vznikly nebo ještě pravděpodobně vzniknou v průběhu rozvrhového řízení (srovnej například s Kasíková, M. v Kasíková, M., Jirmanová, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 845). Pouze pravomocný příkaz (příkazy) k úhradě nákladů exekuce přitom může být podkladem pro zahrnutí nákladů exekutora uvedených v takovém příkazu do rozvrhového usnesení. V projednávané věci se však odvolací soud nezabýval tím, zda byly náklady soudní exekutorky do rozvrhového usnesení zahrnuty na základě již existujícího pravomocného příkazu (příkazů) k úhradě nákladů exekuce.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 5. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu