ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1531.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1531/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Statutárního města O., zastoupeného advokátkou, proti povinné J. S., zastoupené advokátem, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 E 903/97, o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. února 2003, č. j. 51 E 903/97-55, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2003, č. j. 51 E 903/97-55, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Ostravě zastavil výkon rozhodnutí, neboť po vydání rozhodnutí, které bylo jeho podkladem, zaniklo splněním dluhu právo jím přiznané [§268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“)]. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 11. 2004, č. j. 9 Co 1434/2004-81, odmítl podle §218 písm. b) o.s.ř. odvolání povinné se zdůvodněním, že jí nebyla způsobena rozhodnutím soudu prvního stupně na jejích právech újma. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Procesním podáním ze dne 30. 3. 2005 povinná oznámila, že podává dovolání proti usnesení odvolacího soudu; posléze k výzvě soudu upřesnila, že dovolání podává proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o.s.ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že povinná směřuje „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod č. 45).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř.; oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu