ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1535.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1535/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J. K. proti odpůrcům označeným jako 1) Okresní správa sociálního zabezpečení - ředitel OSSZ Ing. J. K., posudkový lékař OSSZ MUDr. D. F., 2) Neurologické oddělení - Okresní nemocnice - primář MUDr. Č. J., lékaři MUDr. Š. J., MUDr. N. T., MUDr. V., MUDr. M., 3) Denní stacionář - psychiatrická léčebna - primář MUDr. S. P., 4) Poliklinika S. - lékařka MUDr. Z. M., 5) Psychiatrická ambulance - Okresní nemocnice - lékař MUDr. P. M., 6) Ordinace praktického lékařství H. u. D. - lékařka MUDr. S. H., 7) Okresní úřad - referát sociálních věci a zdravotnictví, 8) Městský úřad - sociální odbor, vedoucí odboru S. M. 9) M. a.s., 10) Policie ČR - obvodní oddělení - velitel mjr. V. A., 11) Úřad práce, o nezjištěný předmět řízení, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 1/98, o \"odvolání\" žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.1.1999, č.j. 37 Co 534/98-14, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení, neboť se s ním ztotožnil v závěru, že navrhovatel neodstranil vady svého podání, a jejich existence bránila tomu, aby v řízení bylo pokračováno (§43 odst. 2 o.s.ř.).
Usnesení odvolacího soudu napadl navrhovatel podáním označeným jako „odvolání\".
Soud prvního stupně (považuje je za dovolání) navrhovatele poučil o povinném zastoupení v dovolacím řízení a vyzval jej k tomu, aby ve lhůtě dvaceti dnů dovolání podle poskytnutého poučení doplnil; zároveň jej upozornil, že nevyhoví-li tomuto požadavku, bude dovolací řízení zastaveno.
V odpovědi navrhovatel sdělil, že jeho „odvolání\" proti usnesení odvolacího soudu bylo určeno Vrchnímu soudu v Olomouci, který je k „projednání odvolání proti rozhodnutím Krajského soudu v Brně příslušný\", a požádal, aby „veškerá spisová dokumentace\", byla tomuto soudu postoupena.
Ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání a dovolání proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.\").
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě - a žalobce se mýlí, uvažuje-li jinak - odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o.s.ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobce „odvolání\" přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání\", které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.
Jestliže není upravena - k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu - funkční příslušnost, zůstává logicky otevřenou otázka, který soud je o zastavení „odvolacího\" řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí okolnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný. Takto založené určení „příslušného\" soudu obstojí i proti tomu, jež lze spojovat s určením, provedeným samotným účastníkem, je-li takovým soudem soud vyššího stupně resp. soud nadřízený.
Na tom, že podaný opravný prostředek má být posuzován jakožto „odvolání\" navrhovatel setrval, ačkoli byl - ve smyslu výše uvedeného výkladu - řádně poučen. I v případě, že by jej bylo možno pokládat (i za těchto okolností) za dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), však výsledek řízení nemůže být jiný.
Podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď on sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něho jedná, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek nuceného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §243c, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Jestliže splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. dovolatel - navzdory takovému opatření - ani dodatečně nedoloží, nezbývá než řízení (o dovolání) zastavit rovněž.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o.s.ř.; odpůrcům, kteří by ve smyslu těchto ustanovení měli právo na jejich náhradu (za předpokladu, že jsou nositeli způsobilosti být účastníky řízení), však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2001
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu