ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1574.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1574/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně V. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. Š., zastoupenému advokátem, o vyloučení majetku z exekuce, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 Nc 147/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2004, č.j. 38 Co 362/2004-23, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2004, č.j. 38 Co 362/2004-23, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 2. 2004, č.j. 6 Nc 147/2003-9, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 2. 2004, č.j. 6 Nc 147/2003-9, kterým Okresní soud v Hodoníně odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), „podání žalobkyně ze dne 2. 10. 2003.“ Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně – ač řádně vyzvána a poučena o následcích – nedoplnila žalobu o náležitosti uvedené v §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř.; jelikož pro nedostatky podání, jež nebyly odstraněny ani odvoláním, nelze v řízení pokračovat, postupoval soud prvního stupně správně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítá, že „soud neměl návrh … odmítnout a že mělo být zahájeno řízení o vyloučení majetku, který je ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, z výkonu rozhodnutí.“
Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle ustanovení 239 odst. 3 o.s.ř. – je důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. přihlédne dovolací soud (za předpokladu, že je dovolání přípustné) k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je řízení postiženo.
Podle ustanovení §79 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. musí návrh na zahájení řízení (žaloba) kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení §43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1/). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2/).
Ze spisu vyplývá, že podáním ze dne 8. 4. 2003 (došlým soudu prvního stupně 2. 10. 2003) se žalobkyně domáhala ochrany majetku před exekucí prodejem movitých věcí, které byly dne 7. 3. 2003 sepsány v jejím bytě. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že povinným v exekuci je její syn M. B., který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, ač se tam ve skutečnosti nezdržuje a nemá tam žádné věci, a že žalovaným (tedy oprávněným v exekuci) je V. Š.
Usnesením ze dne 4. 11. 2003, č.j. 6 Nc 147/2003-5, soud prvního stupně žalobkyni (mimo jiné) vysvětlil, že žaloba postrádá „označení věci“ a „žalobní petit,“ a vyzval ji, aby do patnácti dnů od doručení rozhodnutí podání doplnila tak, že označí „věc, které se podání týká,“ a uvede, „čeho se svým podáním domáhá tak, aby tento údaj byl úplný, určitý a vykonatelný a soud jej mohl převzít do výroku soudního rozhodnutí.“
O tom, že jde o (neúplnou) žalobu ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 o.s.ř. (žalobu excindační), pochyb nebylo; výzva měla proto obsahovat informaci o tom, v čem je podání neúplné, a poučení, jak je třeba doplnění provést, aby žaloba byla projednatelná. Usnesení, jímž byla žalobkyně vyzvána k doplnění podání, soud prvního stupně – pokud jde o identifikaci předmětu řízení (vylíčení rozhodujících skutečností) a žalobní návrh – formuloval obecně (toliko slovy zákona), aniž v daných souvislostech vystihl, co konkrétně v daném případě činí z žaloby neúplné podání ve smyslu §43 odst. 1 o.s.ř., tj. absenci označení movitých věcí či jiných majetkových hodnot, které byly exekucí postiženy a o jejichž vyloučení má být rozhodnuto, a uvedení spisové značky, popř. jiných identifikačních údajů exekučního řízení, jíž se žaloba týká.
Protože zmíněná vada řízení, kterou odvolací soud ponechal bez povšimnutí (§212a odst. 5 o.s.ř.), měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), zrušil Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu