ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1586.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1586/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného P. B. , zastoupeného Mgr. Šárkou Heulerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Králodvorská 1081/16, proti povinnému L. V. , pro 487 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. Nc 1306/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2009, č. j. 24 Co 118/2009-159, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6.2009, č. j. 24 Co 118/2009-159, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 28. 11. 2008, č. j. Nc 1306/2002-146, rozhodl, že z rozvrhové podstaty ve výši 1 451 000,- Kč se pohledávky uspokojují tímto způsobem:
I. Náklady exekuce částkou 281 618,50 Kč.
II. Na sporné pohledávky připadá částka 1 169 381,50 Kč, tato část rozdělované podstaty bude projednána až při dalším rozvrhovém jednání.
III. Oprávněný se vyzývá, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podal ohledně jím podaných námitek žalobu podle §267a) odst. 1 o. s. ř. Nebude-li takto v dané lhůtě učiněno, soud k námitkám nebude přihlížet.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu v odvoláním dotčených výrocích II a III změnil tak, že se ze zbývající části rozdělované podstaty ve výši 1 169 381,50 Kč uspokojí přihlášené pohledávky Okresní správy sociálního zabezpečení v Semilech v celkové výši 456 937,50 Kč přiznané platebním výměrem Okresní správy sociálního zabezpečení v Semilech ze dne 8. 9. 1993, č. j. 202/1993-Mo, a výkazy nedoplatků Okresní správy sociálního zabezpečení v Semilech ze dne 1. 6. 1994, č. j. 72/46/94M, ze dne 11. 11. 1994, č. j. 149/123/94No, ze dne 20. 12. 1995, č. j. 1127/95, ze dne 8. 8. 1996, č. j. 1173/96, ze dne 19. 12. 1996, č. j. 2159/96, a ze dne 10. 9. 1997, č. j. 3940/87. Část rozdělované podstaty ve výši 712 444,- Kč připadající na sporné pohledávky bude projednána při dalším rozvrhovém jednání. Oprávněný se vyzývá, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podal ohledně jím uplatněných námitek žalobu podle ustanovení §267a odst. 1 o. s. ř. Nebude-li takto v dané lhůtě učiněno, soud k námitkám nebude přihlížet. Dospěl k závěru, že námitku promlčení může v rámci ať již nalézacího či exekučního řízení uplatnit pouze povinný dlužník. Protože povinný tuto námitku promlčení přihlášených pohledávek Okresní správy sociálního zabezpečení v Semilech a obchodní společnosti RENTA, spol. s r. o. nevznesl, nepřísluší soudu otázku promlčení pohledávek přezkoumávat. Další námitky směřující vůči přihlášeným pohledávkám společnosti RENTA spol. s r. o. nelze bez provedení dokazování posoudit a rozhodnout o nich. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že z rozdělované podstaty budou uspokojeny i pohledávky Okresní správy sociálního zabezpečení v Semilech, a že část rozdělované podstaty ve výši 712 444,- Kč představující pohledávku společnosti RENTA spol. s r.o. bude projednána v dalším řízení.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř.). Oprávněný především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že námitku promlčení přihlášených pohledávek OSSZ v Semilech a obchodní společnosti RENTA spol. s r.o. může vznést pouze dlužník. Podle jeho názoru ustanovení §337b odst. 3 o. s. ř. umožňuje oprávněnému úspěšně vznést námitku promlčení zástavních práv obou uvedených věřitelů. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval jeho dalšími námitkami proti přihlášené pohledávce obchodní společnosti RENTA spol. s r.o., konkrétně tím, že úvěr č. 2/92/22 ve výši 350 000,- Kč zajištěný zástavním právem je v plném rozsahu splacen, že uvedený úvěr není úročen úrokem ve výši 20 %, jenž společnost RENTA spol. s r.o. uplatňuje, a konečně že tato společnost není vlastníkem přihlášené pohledávky. Veškeré uvedené skutečnosti zjistil oprávněný „ze spisu předmětného řízení o rozdělení výtěžku dražby a ze spisů připojených k tomuto řízení jako důkazy“. Proto soudy mohly a měly o výše uvedených námitkách rozhodnout v rámci řízení o rozvrhu dražební podstaty, další dokazování již není nutné. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu právního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a je i důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu viz níže); jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §337b odst. 1 o. s. ř. při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty.
Podle §337b odst. 2 o. s. ř. každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí. Pohledávky ostatních věřitelů a jejich příslušenství vyčíslí ke dni rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů obsažených ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.
Podle §337b odst. 3 o. s. ř. každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. K námitkám osob, které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by byly uplatněny a doloženy před jednáním.
Podle §337e odst. 1 o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.
Podle §337e odst. 2 o. s. ř. ty, o jejichž námitkách nemohlo být rozhodnuto podle odstavce 1, soud vyzve, aby do třiceti dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali návrh podle §267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky soud rozhodne, že bude projednána při dalším rozvrhovém jednání.
Z §337b odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že popřít vyčíslené pohledávky může každý z účastníků rozvrhu, tedy i oprávněný (§337 odst. 2 o. s. ř.).
Popřením pravosti pohledávky se rozumí popření základu pohledávky. O popření pravosti pohledávky jde tedy tehdy, má-li popírající osoba za to, že pohledávka vůbec nevznikla nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla (např. splněním, započtením, prekluzí) anebo je zcela promlčená (srov. např. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha 2004, str. 838 – 839).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že oprávněný nemůže popřít pravost pohledávky tím, že namítne její promlčení, a že námitku promlčení může vznést jen povinný, je jeho právní posouzení nesprávné.
Za nedůvodné však dovolací soud považuje námitky týkající se vad řízení. Z §337e odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že soud rozhodne jen o takových popřených pohledávkách, o nichž lze rozhodnout bez provádění důkazů. O takový případ se však v souzené věci nejedná. Skutečnost, že některé listinné důkazy jsou založeny již v exekučním spise je nerozhodná. Pokud jde o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., je třeba uvést, že dovolací soud neprováděl žádné dokazování, proto jeho rozhodnutí nemůže vycházet ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu