ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1588.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1588/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. F. M., správce konkursní podstaty úpadce R. z., spořitelního a úvěrového družstva, proti povinnému Ing. V. M., za účasti manželky povinného MUDr. J. M., zastoupených advokátem, pro 70 559 478,50 Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 21 E 759/2000, o dovolání povinného a MUDr. J. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2002, č.j. 23 Co 54/2002-90, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 9. 2001, č.j. 21 E 759/2000-78, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), podání a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud považoval opatření soudu prvního stupně k odstranění nedostatků návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí za souladné se zákonem; přihlédnul (mimo jiné) k tomu, že zástupce povinného a MUDr. J. M. návrh nedoplnil ani do 7. 9. 2001, tj. do okamžiku, do něhož požadoval prodloužení soudem určené lhůty.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a MUDr. J. M. včas dovoláním, jímž navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tvrdí, že zdravotní stav povinnému neumožňoval návrh dle pokynů soudu doplnit a že MUDr. J. M. „nemá potřebné informace, které by jí umožnily podání doplnit.“
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 44 K 6/2000, byl na majetek oprávněné prohlášen konkurs; dnem, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, tj. 17. 5. 2002, přešlo oprávnění nakládat s majetkem podstaty (tedy i s vymáhanou pohledávkou) na správce konkursní podstaty úpadkyně, jímž byl ustanoven JUDr. F. M. (§14 odst. 1 písm. a/, věta první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů), a současně zanikly i plné moci úpadkyně (§14 odst. 1 písm. h/ cit. zákona). Protože řízení se nepřerušuje (srov. §14 odst. 1 písm. c/ cit. zákona), pokračoval v něm Nejvyšší soud se správcem konkursní podstaty jako s oprávněným namísto úpadkyně.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 a §239 odst. 3, části věty před středníkem, o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); důvodné však není.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelé, aniž by výslovně odkázali na některý z důvodů, pro které lze dovolání podat (§241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o.s.ř.), uplatňují – posuzováno podle obsahu podání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – toliko námitky, jež jsou podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., tj. že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (takovou vadu – jak vyplývá shora – dovolací soud zohlední, je-li jí řízení zatíženo, i z úřední povinnosti). Protože ostatní vady [ať již tzv. zmatečnostní (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř.), anebo „jiné“ (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.)] namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, závisí opodstatněnost dovolání jen na posouzení regulérnosti postupu při odstraňování vad návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, a to zejména ve vztahu k žádosti o prodloužení lhůty.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 7. 8. 2001, č.j. 21 E 759/2000-74, soud prvního stupně vyzval zmocněnce povinného a MUDr. J. M., aby do patnácti dnů od doručení rozhodnutí doplnil podání ze dne 12. 1. 2001 („pokud jím navrhuje zastavení výkonu rozhodnutí“) o náležitosti týkající se tvrzeného nedostatku aktivní (věcné) legitimace úpadkyně, námitky započtení pohledávky povinného proti úpadkyni a „nesprávné“ výše vymáhané pohledávky; usnesením, které mu bylo doručeno 9. 8. 2001, byl poučen i o důsledcích nedoplnění návrhu. Podáním ze dne 23. 8. 2001, které soudu prvního stupně došlo 24. 8. 2001, požádal JUDr. J. P. o prodloužení lhůty k doplnění do 7. 9. 2001; žádost zdůvodnil tím, že „se jedná o rozsáhlý materiál,“ a že období dovolených znesnadňuje a prodlužuje komunikaci s jeho klienty. Soudce – aniž o žádosti rozhodl – spis lhůtoval po dobu dvou týdnů a 20. 9. 2001 vydal usnesení, jímž podání odmítl. V odvolání proti tomuto usnesení zmocněnec povinného a MUDr. J. M., aniž návrh na zastavení výkonu rozhodnutí doplnil, vysvětlil důvody neodstranění vad (hospitalizací povinného) a předložil kopii potvrzení o pracovní neschopnosti (povinný neschopen práce od 6. 10. 2001).
Lhůta soudem určená v usnesení podle ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. k opravě nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, je lhůtou soudcovskou (§55 o.s.ř.), jíž lze (usnesením) prodloužit, a to i po jejím uplynutí. Prominutí zmeškání této lhůty podle §58 o.s.ř. sice nepřichází v úvahu, ale její marné uplynutí nezpůsobuje nemožnost vytčené vady podání odstranit později, dokud soud z jejich neodstranění nevyvodí zákonem předvídané následky. Závěr, že pro vadu podání nelze v řízení pokračovat, je závěrem, který se z povahy věci váže k tomu objektivně určenému stavu řízení existujícímu v době, kdy jej soud vyslovuje. Z uvedeného však nelze dovodit, že návrh účastníka, jímž žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, by mohl soud bez dalšího pominout. Přestože proti usnesení o určení, prodloužení nebo neprodloužení soudcovské lhůty není přípustné odvolání (§202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), není důvodu netrvat na tom, aby se soud i k takovému návrhu procesně relevantním způsobem vyjádřil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 20 Cdo 827/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1999 pod č. 27).
Z výše uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že pokud soud prvního stupně žádost o prodloužení lhůty stanovené k doplnění návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí pominul a podání podle §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, může odvolací soud – nedoplnil-li zástupce povinného a MUDr. J. M. zmíněný návrh v odvolání – usnesení potvrdit jen za předpokladu, že žádost o prodloužení lhůty sám posoudí a dospěje k závěru, že je neoprávněná, popř. že jí bylo fakticky (bez vydání usnesení) vyhověno. O posledně zmíněný případ se jedná v souzené věci; zástupce návrhem požadoval prodloužení lhůty do 7. 9. 2001 a ve skutečnosti mu bylo vyhověno. Okolnost, že předseda senátu soudu prvního stupně o prodloužení lhůty nerozhodl usnesením, je sice vadou řízení, ale pouze takovou, která neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Lze uzavřít, že v mezích, v nichž byl oprávněn k přezkumu, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu správným; dovolání proto podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (oprávněnému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu