ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.164.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 164/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného K. R. , zastoupeného Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova č. 10, proti povinné M. G. , za účasti manžela povinné A. G. , oba zastoupeni Mgr. Martinou Tetzeliovou, advokátkou se sídlem v Plzni, U Svépomoci č. 2020/9, pro 1 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 8 EXE 769/2014, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. srpna 2016, č. j. 18 Co 121/2016-178, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2016, č. j. 18 Co 121/2016-178, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 19. 1. 2016, č. j. 8 EXE 769/2014-166, jímž byla zastavena exekuce v rozsahu, v němž je prováděna exekučním příkazem soudní exekutorky JUDr. Venduly Flajšhansové ze dne 10. 4. 2014, č. j. 121 EX 554/14-21 (přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinné za dlužníkem Penzijní společností České pojišťovny, a. s., z důvodu nároku na penzijní připojištění č. 1018773623), exekučním příkazem téže exekutorky ze dne 22. 4. 2014, č. j. 121 EX 554/14-22 (přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné č. 1056630014/3030 vedeného u peněžního ústavu Air Bank, a. s.) a exekučním příkazem téže exekutorky ze dne 25. 4. 2014, č. j. 121 EX 554/14-23 (přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné č. 2500224317/2010 vedeného u peněžního ústavu Fio banka, a. s.), s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolatelem nastolené právní otázky byly již dovolacím soudem vyřešeny a odvolací soud se v dovoláním napadeném usnesení neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Dovolatel se především neztotožnil s právním závěrem odvolacího soudu, že exekuci přikázáním výše uvedených pohledávek manžela povinné nelze vést proto, že závazek povinné, který je předmětem exekuce, vznikl před uzavřením manželství a není tedy součástí společného jmění povinné a jejího manžela. Odvolací soud v tomto směru poukázal na ustanovení §262a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 1.1. 2013 s tím, že zákon umožňuje postihnout i majetková práva manžela povinného uvedená v předmětném ustanovení pouze za podmínky, že se jedná o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Odvolací soud přitom zdůraznil, že vykonávaný závazek, který byl povinné uložen k zaplacení pravomocným a vykonatelným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2010, č. j. 43 Cm 302/2009-13, ve spojení s rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2012, č. j. 43 Cm 302/2009-92, a Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2013, č. j. 9 Cmo 261/2013-183, vznikl z blankosměnky (v níž nebylo uvedeno datum splatnosti), která byla na povinnou vystavena dne 15. 10. 2002 a zněla na částku 1 000 000,- Kč. Blankosměnka zajišťovala případný budoucí závazek povinné zaplatit oprávněnému v ní uvedenou částku pro případ, že zcizí bytovou jednotku, kterou na ni oprávněný převedl. Povinná tento byt skutečně převedla, vklad vlastnického práva nového vlastníka nabyl účinků ke dni 3. 6. 2008. Manželství povinné a jejího manžela však bylo uzavřeno až dne 28. 8. 2008, tedy až po vzniku vykonávaného závazku. Na této skutečnosti ničeho nemění, že oprávněný do blankosměnky doplnil datum splatnosti směnky dne 10. 12. 2008, které následovalo až po uzavření manželství mezi povinnou a manželem oprávněné.
Právě prezentovaný právní závěr odvolacího soudu je zcela v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněným pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovolací soud uzavřel, že blankosměnka se stává směnkou (za předpokladu, že listina po vyplnění bílých míst má kvalitu směnky) až vyplněním, odtud teprve vznikají práva směnečná, a to se zpětnými účinky (ex tunc). Sama okolnost, kdy k vyplnění blankosměnky (zde k doplnění data splatnosti) došlo, však pro tuto zpětnou účinnost vyplnění blankosměnky významná nijak není. Neobstojí ani právní názor, podle něhož závazek ze (zajišťovací) směnky, která byla původně blankosměnkou, vzniká až dnem splatnosti směnky, protože nepřípustně ztotožňuje vznik nároku (a jemu odpovídajícího závazku) a jeho splatnost. Uvedl-li odvolatel, že odvolací soud předmětný rozsudek Nejvyššího soudu nerespektoval, neboť „závazek ze směnky se vzniká až samotným vyplněním směnky“, nedocenil, že tomu tak sice je, ale má se za to, vznik závazku má za takových okolností zpětné účinky, takže se má za to, že závazek trvá již od vystavení směnky dlužníkem.
Uvedl-li dále dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu nerespektuje právní závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014, když odvolací soud vyloučil možnost vedení exekuce na účet manžela povinné, případně exekuci na příjem manžela povinné, nezohlednil, že předmětné rozhodnutí se týká vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, tedy případu, který je odlišný nyní posuzované právní situace. Konečně má-li odvolatel za to, že dovolání je přípustné, protože Nejvyšší soud dosud neřešil situaci, kdy na účtu manžela povinného, který je exekučně postižen, mohou být prostředky, které patří do společného jmění manželů, a proto by mělo být možné, aby tyto prostředky byly využity k uspokojení závazku povinného (protože patří i povinnému jako součást společného jmění), ani tento jeho poukaz není správný. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011, zdůraznil a odůvodnil právní názor, že předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky z účtu není věc a ani jiný majetek, ale nárok věřitele vůči na výplatu peněžních prostředků z účtu. Jde-li o pohledávku manžela povinné, není tento nárok součástí společného jmění, součástí společného jmění se stane až plnění, které manžel na základě takové pohledávky z účtu obdrží (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto je podle výše uvedených rozhodnutí dovolacího soudu pro posouzení možnosti postihnout účet manžela povinné nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet manžela povinné uloženy.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu