ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1800.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1800/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného města K., zastoupeného advokátem, proti povinné H. B., zastoupené advokátem, pro 400,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 648/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č. j. 27 Co 483/2006-11, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 31. 5. 2006, č. j. 14 Nc 648/2006-5, jímž okresní soud nařídil podle rozhodnutí Městské policie města K. o uložení blokové pokuty ze dne 30. 5. 2001, č. j. A 0281784, pro částku 400,- Kč a pro náklady exekuce, exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil JUDr. J. D., soudního exekutora, tak, že návrh na nařízení této exekuce zamítl. Dále odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a oprávněnému uložil do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900,- Kč k rukám zástupce. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jímž byla stanovena povinnost zaplatit pokutu podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“), nelze vykonat, neboť v průběhu řízení (dne 15. 6. 2006) lhůta pěti let, stanovená v §88 odst. 1 tohoto zákona, uplynula a nárok zanikl.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ust. §238a odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – namítá oprávněný, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru odvolacího soudu ohledně zániku nároku oprávněného uplynutím lhůty pěti let podle §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. Má za to, že odvolací soud při posuzování existence jeho nároku vyšel se zrušené právní normy, neboť návrh na nařízení exekuce byl podán 29. 5. 2006, zcela v souladu s §105 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 500/2004“). Ustanovení §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., podle něhož existenci nároku odvolací soud posuzoval, bylo s účinností od 1. 1. 2006 zrušeno zákonem č. 501/2004 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím správního řádu, a soud tedy měl postupovat podle obecné úpravy v §108 odst. 4 zákona č. 500/2004, která stanoví, že exekuci lze nařídit do pěti let a provádět ji nejpozději do deseti let poté, kdy měla být povinnost splněna dobrovolně. Exekuční titul se stal vykonatelným 15. 6. 2001, čili návrh na nařízení exekuce byl podán ve lhůtě a stejně tak běží i desetiletá lhůta pro provedení exekuce. Dále namítal, že soudní řízení bylo provázeno vadami, neboť mu nebylo doručeno odvolání a byl chybně poučen o možnosti podat dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 120/2001 Sb.“) – není důvodné.
Předně není důvodná namítaná vada řízení, spočívající v nedoručení odvolání oprávněnému, neboť jeho stejnopis mu doručen byl (převzala ho asistentka M. V.). Důvodem dovolacího přezkumu proto zůstává názor odvolacího soudu, že uplynutím pětileté lhůty, stanovené v §88 odst. l zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005, zanikl nárok oprávněného vymáhat exekučním titulem, vykonatelným dne 15. 6. 2001, uloženou blokovou pokutu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.
Podle §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. lze rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení vykonat do pěti let po uplynutí lhůty určené pro jejich zaplacení.
Podle zákona č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, článku 15 části patnácté, se v zákoně č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §88 včetně nadpisu zrušuje.
Exekučním titulem je v souzené věci blok na pokutu č. 0281784 vydaný Městskou policií v K. dne 30. 5. 2001, kterým byla uložena povinné pokuta 400,- Kč. Protože se jedná o rozhodnutí správní, platí, že se posuzuje podle toho předpisu, na základě něhož byl vydán. Podle tohoto předpisu se posuzují i otázky, jež jsou pro nucený výkon správního rozhodnutí relevantní.
Exekuční titul byl vydán v blokovém řízení upraveném v §84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb. Zákon také v §88 odst. 1 stanovil pětiletou prekluzivní lhůtu, v níž lze rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek vykonat. Zákonem č. 501/2004 Sb. byl s účinností od l.1. 2006 §88 zákona č. 200/1190 Sb. zrušen, aniž by bylo přechodnými ustanoveními upraveno, jak se posuzuje lhůta, která počala běžet před tímto datem. Pojí-li se otázky významné pro exekuci správního rozhodnutí s předpisem, na základě něhož byl vydán (přičemž rozhodné je znění předpisu účinné v době vydání rozhodnutí), je také třeba lhůtu, do kdy lze rozhodnutí vykonat – jako vlastnost exekučního titulu – posuzovat podle právní úpravy upravující její běh v době vydání exekučního titulu.
Bylo-li podkladové rozhodnutí vydáno 30. 5. 2001, téhož dne nabylo právní moci a 15. 6. 2001 se stalo vykonatelným, lze jej vykonat jen v pětileté prekluzivní lhůtě, stanovené v době vydání rozhodnutí §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2005, tedy do 15. 6. 2006. Domáhal-li se oprávněný nařízení exekuce návrhem, doručeným okresnímu soudu dne 29. 5. 2006, odvolací soud správně dovodil, že uplynutím zmíněné lhůty jeho nárok zanikl. Názor oprávněného, že je v souzené věci třeba aplikovat §108 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., je chybný, neboť uvedené ustanovení se vztahuje k právu vymáhat nepeněžitou povinnost.
Dovolací soud pro úplnost a přehlednost dodává, že nárok oprávněného by zanikl i v případě, pokud by pětiletá prekluzivní lhůta uplynula před 31. 12. 2005; pouze v případě, že by byl exekuční titul vydán před 1. 1. 2006 a lhůta k plnění by začala běžet po l. 1. 2006, by se její běh již posuzoval podle nové právní úpravy, tj. podle §106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., podle něhož pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní (§70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Skutečnost, kdy bylo exekuční řízení zahájeno, je pro posouzení lhůty, v níž lze rozhodnutí vykonat, bezvýznamná.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšné povinné, jíž by příslušela jejich náhrada, ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu