ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1808.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1808/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné U. T., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, pro 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 8915/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2004, č.j. 21 Co 207/2004-75, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2004, č.j. 21 Co 207/2004-75, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2004, č.j. Nc 8915/2002-60, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 2. 2004, č.j. Nc 8915/2002-60, kterým Okresní soud v Hradci Králové exekuci – nařízenou usnesením ze dne 26. 8. 2002, č.j. Nc 8915/2002-12, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2003, č.j. 21 Co 6/2003-18 – zastavil a oprávněnou zavázal k náhradě nákladů exekuce ve výši 10.746,- Kč soudnímu exekutorovi; ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky usnesení změnil tak, že oprávněné uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně povinnému částku 2.650,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k výroku o věci samé odvolací soud uzavřel, že podkladové rozhodnutí (směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. Sm 479/2000) se dosud nestalo vykonatelným (§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.,“ §268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“), neboť o námitkách, které proti směnečnému platebnímu rozkazu podal povinný, dosud nebylo v intencích ustanovení §175 odst. 4 o.s.ř. rozhodnuto. Exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. je – pokračuje odvolací soud – směnečný platební rozkaz jen, má-li účinky pravomocného rozsudku, přičemž podání námitek jeho právní moc i vykonatelnost odkládá.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, poukazujíc na to, že návrh na nařízení exekuce podala „v dobré víře,“ neboť směnečný platební rozkaz byl opatřen doložkou právní moci výroku o věci samé i výroku o nákladech řízení. Podle dovolatelky pochybil nejen exekuční soud, který při nařízení exekuce nezkoumal správnost potvrzení o vykonatelnosti titulu, ale i soud nalézací, který doložku právní moci připojil, i když směnečný platební rozkaz vykonatelný nebyl. Jinak dovolatelka odkázala na „odůvodnění odvolání ze dne 22. 3. 2004.“ Dovoláním vyslovila nesouhlas i s tím, jak bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech exekuce. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu o věci samé; pokud jde o nákladové výroky, vyjádřil názor, že proti nim dovolání přípustné není.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.) jinak než v dřívějším rozhodnutí (usnesením ze dne 9. 12. 2003, č.j. Nc 8915/2002-38, návrh na zastavení exekuce zamítl) proto, že byl vázán právním názorem vyjádřeným v kasačním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2004, č.j. 21 Co 9/2004-50 (§238a odst. 1 písm. d/, odst. 2, §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), a je i důvodné.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, jehož správnost nebyla v intencích ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o.s.ř. zpochybněna, že proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. Sm 479/2000, který byl opatřen doložkou právní moci (vykonatelnosti), podal povinný námitky. Usnesení ze dne 22. 2. 2001, č.j. Sm 479/2000-30, kterým Krajský soud v Hradci Králové námitky pro opožděnost odmítl (§175 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2001, č.j. 9 Cmo 195/2001-39, a do rozhodnutí odvolacího soudu v této exekuční věci o nich rozhodnuto nebylo.
Dovolatelka prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá (mimo jiné) nesprávnost úvahy odvolacího soudu, že podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu vede bez dalšího k závěru o (formální) nevykonatelnosti exekučního titulu; v tomto ohledu se s její výtkou dovolací soud ztotožňuje.
Směnečný platební rozkaz se stává (vyjma výroku o nákladech řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání) vykonatelným – a má účinky pravomocného rozsudku (§159 o.s.ř.) – uplynutím tří dnů od jeho doručení, jestliže osoba k tomu legitimovaná nepodá včas námitky obsahující odůvodnění (srov. §175 odst. 1, 3 o.s.ř.); podáním takových námitek se v jimi vymezeném rozsahu odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě námitek – včasných a odůvodněných – pak soud rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu (§175 odst. 4 o.s.ř.). Naopak námitky, které nebyly podány včas, popř. neobsahují odůvodnění, soud odmítne a nastává situace – z hlediska vyznačení potvrzení o právní moci (vykonatelnosti) – jako kdyby námitky nebyly vůbec podány. Podkladové rozhodnutí si pak způsobilost být exekučním titulem (§40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.) zachovává, i když osoba k tomu oprávněná jej námitkami napadla. Do doby, než soud rozhodne tak, že námitky odmítne (§175 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), nebo než věc projedná a rozhodne rozsudkem v námitkovém řízení (§175 odst. 4 o.s.ř.), panuje stav nejistoty, zda suspenzivní účinky námitek skutečně nastaly.
Soud musí, a to v každém stadiu exekučního řízení, tedy i poté, co již exekuce byla pravomocně nařízena (tj. v řízení o zastavení exekuce), najisto postavit, zda titul je vykonatelný. Okolnost, že proti směnečnému platebnímu rozkazu, jehož stejnopis byl opatřen potvrzením o vykonatelnosti (§261 odst. 2 o.s.ř.), podal povinný námitky, takovou jistotu bez dalšího neposkytuje; k tomu je buď potřebné vyčkat rozhodnutí o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda námitky obsahující odůvodnění byly podány včas, musí exekuční soud posoudit sám (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004).
Odvolací soud, který závěr o nevykonatelnosti titulu opřel toliko o zjištění, že povinný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, se tím, zda byly včasné a kvalifikované, nezabýval; otázku vykonatelnosti podkladového rozhodnutí tudíž nevyřešil správně. Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelky – napadené rozhodnutí zrušil a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu