ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1846.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1846/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A. spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému F. K., pro částku 304.564,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. Nc 4129/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2002, č. j. 56 Co 126/2002-14 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud shora označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze 16. ledna 2002, č. j. Nc 4129/2001, jímž okresní soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku s odůvodněním, že soud prvního stupně postupoval v souladu s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Oprávněná, zastoupena advokátem, podala proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a o. s. ř., namítajíc dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru, že na exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně některých zákonů, se zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nevztahuje a domáhá se zrušení usnesení soudů obou stupňů.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je sice usnesením, jímž se řízení končí, není však usnesením „ve věci samé“. Ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002 pod poř. č. 102).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Oprávněná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2003
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu