ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1854.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1854/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného FOCUS – METAL, s. r. o. , se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, identifikační číslo osoby 623 03 414, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, proti povinnému Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s. , se sídlem v Jablonném nad Orlicí, Slezská 350, identifikační číslo osoby 481 73 398, zastoupenému JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, pro 547 114 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 6425/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2009, č. j. 19 Co 447/2009-107, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2009, č. j. 19 Co 447/2009-107, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 15. 9. 2009, č. j. 0 Nc 6425/2008-86, zamítl návrh oprávněného na pokračování v exekuci nařízené usnesením téhož soudu ze dne 25. 4. 2008, č. j. 0 Nc 6425/2008-33 (výrok I), dále zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako okresní soud dospěl k závěru, že v exekuci nelze pokračovat, neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, tedy exekučního titulu. Dále uzavřel, že v exekučním řízení již soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánů) v nalézacím řízení. Námitky neplatnosti rozhodčí doložky nebo ustanovení rozhodce jsou proto v exekučním řízení již bez významu a nemohou být tedy ani důvodem zastavení exekuce.
Povinný v dovolání, jež směřuje proti napadenému rozhodnutí v té části, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II, a jež opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3, §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že soudy nerozhodují v obdobných věcech stejně. Uvedl shodně jako v odvolání, že Krajský soud v Ostravě v exekučním řízení vedeném mezi týmž oprávněným a VaK Bruntál, a. s. usnesením ze dne 23. 12. 2008, sp. zn. 10 Co 512/2008, změnil usnesení Okresního soudu v Bruntále tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Krajský soud přitom uvedl, že „pokud bylo mezi stranami dohodnuto, že strany budou preferovat řešení vztahů podle bodu 1 smírnou cestou a v případě sporu tento nepovedou soudní cestou, nýbrž v zájmu snížení nákladů případným rozhodčím řízením, kde případný žalobce určí rozhodce“, není tento zápis z jednání způsobilý prokázat existenci rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky, že nelze jednoznačně dovodit vůli obou stran řešit konkrétně určené majetkové spory v rozhodčím řízení. Ke stejnému závěru měl tak dospět i odvolací soud v souzené věci. Upozornil dále na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, č. j. 12 Cm 496/2008-28, týkající se situace, kdy ten z účastníků, který podává žalobu, si může zvolit rozhodce. Uvedl dále, že podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, o níž stále nebylo rozhodnuto. Konečně zmínil, že je proti rozhodci, jednateli oprávněného Ing. Tomáši Krupkovi, a bývalému jednateli Janu Fojtíkovi vedeno trestní řízení pro skutek kvalifikovaný jako pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 odst. 1 ve vztahu k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, formou spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Protože je přesvědčen, že je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), neboť odvolací soud posoudil pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu v rozporu se soudní judikaturou.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval právním názorem odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce není dán.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).
Podle §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
Podmínkou toho, aby majetkový spor mezi účastníky byl vyňat z pravomoci soudů a mohl být rozhodnut v rozhodčím řízení, je existence rozhodčí smlouvy. Není-li rozhodčí smlouva uzavřena, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, uveřejněné pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně. V takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla; obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006).
Dovolatel již v odvolání s odkazem na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 12. 2008, č. j. 10 Co 512/2008-424, jehož odůvodnění cituje, namítá neexistenci rozhodčí smlouvy, z níž dovozuje nedostatek pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález. Nedostatek pravomoci je přitom důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popř. byla-li již pravomocně nařízena, je dán důvod k jejímu zastavení (srov. např. rovněž JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a. s., Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 2004, str. 350, 351).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že není oprávněn přezkoumat, zda účastníci uzavřeli rozhodčí smlouvu, a přezkum této otázky ztotožnil s posouzením platnosti rozhodčí smlouvy a zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu (včetně postupu orgánu v nalézacím řízení), a na základě toho dovodil, že důvod k zastavení exekuce není dán, je jeho právní závěr nesprávný.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž uplatněn po právu, a proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud o nákladech dalšího řízení a také o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), popř. o nich rozhodne soudní exekutor (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu