ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1877.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1877/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné IRSAY TRANS K.f.t. , se sídlem v Kazincbarciku 37 00, Mátyás Király 2, Maďarská republika, zastoupené Mgr. Kateřinou Celnarovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka č. 38/10, proti povinnému Ing. P. V. , zastoupenému JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Národní třída č. 349/71, o prohlášení vykonatelnosti a o nařízení exekuce pro 2 430 613 forintů (HUF) s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 19 EXE 1392/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 2015, č. j. 20 Co 158/2014-137, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 2015, č. j. 20 Co 158/2014-137, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno -venkov usnesením ze dne 20. prosince 2013, č. j. 19 EXE 1392/2013-112, výrokem I. prohlásil rozsudek Městského soudu v Kazincbaciku, Maďarská republika, ze dne 9. května 2005, č. j. 10.G.20.374/2003/51, za vykonatelný, výrokem II. nařídil podle výše uvedeného rozsudku exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2 430 613 forintů (HUF) s úrokem ve výši 11 % p. a. z částky 2 430 613 forintů (HUF) od 21. září 2001 do 31. prosince 2004 a od 1. ledna 2005 do zaplacení za každý kalendářní půlrok v hodnotě, která je platná v posledním dni předchozího kalendářního pololetí dle základní úrokové sazby centrální emisní banky Maďarské republiky, a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, a výrokem III. pověřil vedením exekuce soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín.
K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. ledna 2015, č. j. 20 Co 158/2014-137, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že předpoklady pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu podle čl. 38 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I) – dále jen „Nařízení“, byly v projednávané věci splněny. K námitce povinného, že prohlášení vykonatelnosti by bylo v rozporu s veřejným pořádkem, neboť povinnému nebylo umožněno v nalézacím řízení hájit svá práva v mateřském jazyce, uvedl, že povinný tuto námitku žádným způsobem neprokázal, neboť předložil pouze jednací protokoly ze dne 25. dubna 2005 a ze dne 9. května 2005, ve kterých je však výslovně uvedeno, že u těchto jednání povinný nebyl přítomen, a neprokazují tedy, že by povinnému nebylo umožněno jednat před soudem v mateřském jazyce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, neboť prohlášení vykonatelnosti předmětného rozsudku brání ustanovení čl. 34 a 35 Nařízení, o rozporu s veřejným pořádkem, neboť během jednání, která se ve věci konala dne 25. dubna 2005 a dne 9. května 2005, a kterých se povinný zúčastnil bez přítomnosti své právní zástupkyně, neboť tato se z jednání omluvila, nebylo vyhověno žádosti povinného o jednání v jemu srozumitelném jazyce, a ani žádosti povinného o přivolání tlumočníka, přičemž do protokolu o jednání bylo v rozporu se skutečností uvedeno, že povinný se jednání nezúčastnil. Dále namítá, že rozhodování odvolacího soudu a soudu prvního stupně bránil nedostatek místní příslušnosti, neboť oprávněný podal návrh na prohlášení vykonatelnosti stejného rozhodnutí k Okresnímu soudu v Hodoníně, který vyslovil svoji místní nepříslušnost, avšak toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci. Nadto povinný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo řízení mezi stejnými účastníky a o stejném předmětu, přičemž v tomto řízení již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2010, č. j. 20 Co 432/2009-71. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 2015, č. j. 20 Co 158/2014-137, zrušil a věc vrátil krajskému soudu v Brně k dalšímu projednání.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a domnívá se, že nejsou splněny předpoklady pro rozhodnutí dovolacího soudu, neboť má za to, že ve věci neexistuje překážka věci rozhodnuté, ani překážka věci zahájené, a rozhodnutí, jehož vykonatelnost byla prohlášena, není v rozporu s veřejným pořádkem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení čl. 44 a přílohy IV. Nařízení, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o opravném prostředku, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolatel předně shledává rozpor vykonávaného exekučního titulu s veřejným pořádkem z důvodu absence tlumočníka u jednání, která se ve věci konala dne 25. dubna 2005 a dne 9. května 2005, a kterých se dovolatel zúčastnil bez přítomnosti své právní zástupkyně.
Exekučním titulem v posuzované věci je rozsudek Městského soudu v Kazincbaciku, Maďarská republika, ze dne 9. května 2005, č. j. 10.G.20.374/2003/51, kterým byla žalovanému (zde povinnému) uložena povinnost zaplatit žalobci (zdě oprávněnému) částku ve výši 2 430 613 forintů (HUF) s úrokem ve výši 11 % p. a. z částky 2 430 613 forintů (HUF) od 21. září 2001 do 31. prosince 2004 a od 1. ledna 2005 do zaplacení za každý kalendářní půlrok v hodnotě, která je platná v posledním dni předchozího kalendářního pololetí dle základní úrokové sazby centrální emisní banky Maďarské republiky, a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit Maďarské republice na výzvu Poplatkového úřadu župy Borsod – Abaúj – Zemplén částky ve výši 145 800 forintů a 5 390 forintů jako poplatky řízení v čase a způsobem určeném tímto úřadem.
Podle článku 34 Nařízení rozhodnutí se neuzná, 1. je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; 2. jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost; 3. je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá; 4. je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě, v němž se o uznání žádá.
Jako důvod odepření uznání uvádí čl. 34 Nařízení na prvním místě zjevný rozpor uznání s veřejným pořádkem státu, v němž se o uznání žádá. Procesní veřejný pořádek zahrnuje základní normy procesního práva zaručující stranám právo na spravedlivý proces, zejména právo být slyšen. Jelikož i náprava procesních vad je věci soudů státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, lze ve státě uznání zohlednit jen zcela zásadní procesní vady spočívající zejména v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit (Viktor Vaške: Uznání a výkon cizích rozhodnutí v České republice, 1. vydání, Praha 2007, 491 s., s. 45).
Jak vyplývá z judikatury Evropského soudního dvora, rozpor s veřejným pořádkem se bezpochyby týká případů, kdy v řízení, z něhož příslušné rozhodnutí cizozemského soudu vzešlo, byla porušena základní práva účastníka řízení, přičemž daný rozpor musí být takového stupně, že porušuje základní principy právního řádu členského státu, ve kterém je podán návrh na uznání (srov. rozhodnutí ve věci C-7/98 , Krombach v. Bamberski, nebo C-38/98 Régie Nationale des Usines Renault SA v. Mexicar Spa a Orazio Formento). Trvání na ochraně základních práv jednotlivce bezpochyby k takovým základním principům právního řádu v České republice náleží. Jinak řečeno, uznání rozhodnutí, které neobstojí z hlediska ochrany základních práv, by bylo v rozporu s veřejným pořádkem České republiky a v konečném důsledku i se samotným ústavním pořádkem České republiky.
Podle ustanovení §18 o. s. ř. účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv (odst. 1). Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob (odst. 2).
Do práva jednat před soudem ve své mateřštině a práva na tlumočníka se promítá zásada rovnosti účastníků občanského soudního řízení, která je součástí ústavně zaručeného práva účastníka na spravedlivý proces, jenž patří mezi základní principy českého právního řádu.
Dovolatel ve svých vyjádřeních opakovaně tvrdil, že byl při „jednání“ ve věci vyslechnut za přítomnosti soudního tlumočníka, avšak při jednání dne 25. dubna 2005 a dne 9. května 2005 mu soud navzdory jeho výslovné žádosti tlumočníka neposkytl. Z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu však nevyplývá, že by odvolací soud zkoumal, zda a při kterém jednání byl dovolatel vyslechnut, a zda mu přitom bylo poskytnuto právo jednat před soudem ve své mateřštině a právo na tlumočníka. Odvolací soud své rozhodnutí založil toliko na zkoumání protokolů z jednání ze dne 25. dubna 2005 a ze dne 9. května 2005. Jelikož odvolací soud uvedl, že povinný předložil pouze tyto protokoly z jednání, a že jimi své tvrzení o odepření práva na jednání v mateřském jazyce neprokázal, aniž by se v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil k ostatním tvrzením a návrhům předložených dovolatelem, dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud se nedostatečně zabýval otázkou, zda bylo dovolateli při jednání u Městského soudu v Kazincbaciku zaručeno právo být slyšen.
Dovolatel dále namítal, že v řízení existuje překážka zahájeného řízení, čímž vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle §229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že dovolání je přípustné, dovolací soud se danou námitkou dovolatele zabýval a dospěl k závěru, že námitka dovolatele není důvodná.
V projednávané věci oprávněný podal návrh na prohlášení vykonatelnosti a nařízení exekuce u Okresního soudu v Hodoníně, který usnesením ze dne 25. ledna 2013, č. j. 12 EXE 502/2010-85, vyslovil svoji místní nepříslušnost, a rozhodl, že po uplynutí lhůty oprávněné k podání odvolání bude věc postoupena místně příslušnému soudu, jímž je Okresní soud Brno - venkov. K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. března 2016, č. j. 20 Co 311/2015-172, výše uvedené usnesení potvrdil, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. dubna 2016, tedy až po nabytí právní moci usnesení soudu prvního stupně i dovoláním napadeného usnesení. Ačkoli soud prvního stupně rozhodoval ve věci, ke které nebyl místně příslušný, dovolací soud má za to, že tato vada neovlivnila věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, a že nedostatek místní příslušnosti byl zhojen v odvolacím řízení potvrzením usnesení soudu prvního stupně.
Dovolací soud pro úplnost dodává, že jako důvodnou neshledal námitku dovolatele, že soudy v dané věci rozhodovaly, ač jim v rozhodování bránila překážka věci rozhodnuté, neboť dovolací soud ve svém usnesení ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 1078/2015 (uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu) uvedl, že ve vykonávacím řízení (v exekuci) překážka věci pravomocně rozhodnuté neexistuje, byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zamítnut pro formální vady návrhu a nikoli pro jeho materiální nevykonatelnost (formální vadou návrhu bylo v daném případě nesplnění podmínky podle ustanovení §36 odst. 3 a 4 ex. řádu prokázat listinami zde uvedenými převod práva vyplývajícího z exekučního titulu). V posuzované věci byl v původním řízení návrh na nařízení exekuce usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2010, č. j. 20 Co 432/2009-71, pravomocně zamítnut s tím, že jediným důvodem pro zamítnutí návrhu oprávněného na prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu byla skutečnost, že oprávněný v řízení nepředložil osvědčení podle čl. 54 Nařízení, tedy že nesplnil formální předpoklady pro prohlášení vykonatelnosti. V nově podaném návrhu na nařízení exekuce ze dne 17. září 2010 již byla výše uvedená formální vada návrhu odstraněna, neboť současně s ním bylo předloženo osvědčení podle čl. 54 Nařízení. Není-li exekuční titul dotčen materiální nevykonatelností, byla-li jeho vada odstraněna, a byl-li podán formálně správný návrh na zahájení řízení, nelze než uzavřít, že nařízení exekuce nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Ze shora uvedeného proto vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že prohlášení vykonatelnosti daného rozhodnutí není v rozporu s veřejným pořádkem, je předčasný a tudíž jeho dovoláním napadené usnesení nesprávné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Soud se bude v dalším řízení zabývat námitkou povinného, že mu při jednání u Městského soudu v Kazincbaciku nebylo umožněno jednat v mateřském jazyce. Právní názor dovolacího soudu vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu