ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1930.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1930/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. s. s. z., proti povinnému J. M., prodejem movitých věcí, pro částku 13 425,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 1709/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 1. 2006, č.j. 54 Co 524/2005-31, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 27. 9. 2004, č.j. 13 E 1709/2004-4, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (vykonatelného platebního výměru oprávněné ze 7. 4. 2004, č. 63/2004), podal povinný dovolání.
Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení (spočívající v absenci náležitostí dovolání podle §241a občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) a nebylo ani sepsáno advokátem, soud povinného usnesením z 12. 5. 2006, č.j. 13 E 1709/2004-36, doručeným mu 17. 5. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení nedostatky podání odstranil a zvolil si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň ho poučil, že nevyhoví-li výzvě, řízení bude zastaveno. Dovolatel však vytčené nedostatky neodstranil.
Z ustanovení §241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle §104 odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu