ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1996.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1996/2018-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, zastoupené JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Filištínská č. 145, proti povinnému T. H. , H., zastoupenému Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě č. 814, pro 315 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 31 Nc 3916/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2018, č. j. 10 Co 732/2017-115, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 9. 2017, č. j. 31 Nc 3916/2008-101, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolací soud již dříve vysvětlil, že z dikce citovaného ustanovení plyne, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kůrka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015).
Shora uvedené platí i pro dovolání ve vykonávacím (exekučním) řízení projednávaná podle o. s. ř. ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinného ode dne 30. 9. 2017. Účelem ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění novely č. 296/2017 Sb., je reflektovat ustálenou judikaturu dovolacího soudu, dle které se hranice 50 000 Kč uplatní i ve vykonávacím (exekučním) řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4188/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016). Smyslem shora uvedené novelizace tak není popření výše dovozeného logického závěru, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko k řízení nalézacímu. Opačný výklad ostatně neplyne ani z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb.
S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že bylo dovolání odmítnuto, náležela by oprávněné §146 odst. 3 o. s. ř. náhrada nákladů dovolacího řízení. Ve vyjádření však oprávněná jen obecně poukázala na skutkové okolnosti projednávané věci a uvedla pouze, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, aniž by uvedla relevantní právní argumentaci; náklady vynaložené na toto vyjádření tak nebyly vynaloženy na účelné bránění práva, jak to požaduje §142 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 7. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu