ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2186.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2186/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Statutárního města B. – městské části B., zastoupeného advokátem, proti povinnému F. S., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1627/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2003, č.j. 20 Co 31/2003-13, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 21. 6. 2002, č.j. 69 Nc 1627/2002-5, jímž městský soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 44 C 213/99, exekuci vyklizením bytu a jejím provedením pověřil JUDr. L. Z., soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že odvolání neobsahovalo žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce; takovou skutečností přitom není sociální a finanční situace povinného.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje (implicitně) z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že exekuční titul není pravomocný ani vykonatelný, neboť mu nebyl nikdy doručen; o uložení jakékoli zásilky na poště se nedozvěděl. Ani o řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu povinný vůbec nevěděl a nemohl v něm hájit svá práva; dozvěděl se o něm až po nařízení exekuce. Přitom otázkou formální a materiální vykonatelnosti exekučního titulu se soudy obou stupňů měly zabývat, aniž povinný takovou námitku vznesl. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti (posuzováno podle obsahu) potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený rozsudek je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný byl o uložení rozsudku, který mu byl doručován do vlastních rukou, vyrozuměn. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že okresní soud ani soud odvolací nezjišťovaly, zda byl o uložení rozsudku vyrozuměn, a předložil vlastní skutkovou verzi, že se tak nestalo.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení rozsudku), totiž – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp. úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., ani podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatel výtku, že mu podkladové rozhodnutí nebylo řádně doručeno, vnesl do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by ji vtělil do odvolání proti usnesení soudu prvního stupně).
Neopodstatněná je (rovněž až v dovolání vznesená) námitka, že v nalézacím řízení neměl dovolatel možnost hájit svá práva. Okolnost, že řízení, jež předcházelo vydání exekučního titulu, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového titulu (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Takovou vadou se soud v exekučním řízení zabývat nemůže; k její nápravě slouží dovolateli jiné procesní prostředky.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu