ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2209.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2209/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné G. P. s.r.o., proti povinnému M. B., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce, pro 448.758,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 970/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30.9.2003, č.j. 11 Co 515/2003 - 13, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou označeného exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené v §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"exekučního řádu\"), byly v dané věci splněny, a naopak nepokládal za významné odvolací námitky povinného, že mu bylo \"ve splnění povinnosti zabráněno\", a že proti vykonávanému rozhodnutí podal dovolání.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, později doplněné podáním ustanoveného zástupce - advokáta (§30 odst. 2 o.s.ř.), a uplatnil v něm dovolací důvody \"podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.\". První spočívá, podle obsahu dovolání, v nesprávném procesním postupu soudů, jestliže se mu nedostalo \"řádné pomoci, zejména s ohledem na ustanovení §118a o.s.ř.\", odvolací soud ani neopatřil své unesení řádným poučením o opravných prostředcích, a v odůvodnění se nevypořádal s námitkami, jež předestřel v odvolání. Druhý dovolací důvod je dán podle dovolatelova názoru především tím, že byl nesprávně pominut argument, že pro nařízení exekuce nebyla splněna podmínka, že dobrovolně nesplnil, co mu bylo (vykonatelným rozhodnutím) uloženo. \"Nepřípustnost exekuce\", uvedl dovolatel, \"lze spatřovat\" v tom, že se snažil svůj závazek uhradit, avšak oprávněná mu v tom zabránila, aby exekucí překážela jeho podnikání (§268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.). Oba soudy též \"zcela opomenuly\" ustanovení §268 a §269 o.s.ř., neboť průběh exekuce ukazuje, že jeho výtěžek nebude postačovat ani ke krytí jejích nákladů, a nadto postihuje věci, které jsou z ní vyloučeny (§321 a násl. o.s.ř.).
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
V důsledku toho jsou bezcenné výtky, že řízení je postiženo tvrzenými procesními vadami; prostřednictvím tomu odpovídajícího dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby takové vady existovaly) k závěru o splnění podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dospět nelze.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze. Okolnost, zda bylo dobrovolně plněno či nikoli, resp. nebylo-li plněno proto, že oprávněná k tomu neposkytla potřebnou součinnost, případně, že exekucí byly postiženy věci z ní vyloučené (§321 a §322 o.s.ř.), stejně jako dovolatelův úsudek o očekávaném nízkém výtěžku výkonu (§268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), jsou při nařízení exekuce nevýznamné; mohou totiž být zohledněny až v dalším stadiu exekučního řízení, o zastavení exekuce (jak ostatně sám dovolatel odkazy na ustanovení §268 a §269 o.s.ř. dává najevo).
Odvolací soud tedy uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi.
O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto jít nemůže; to, že dovolatelovy námitky jsou v dané fázi exekučního řízení nepřípadné, tento závěr jen posiluje.
Ostatně námitky, které byly obsaženy teprve v doplnění dovolání, byly uplatněny opožděně (viz §242 odst. 4, §241b odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), a dovolací soud k nim i proto nemohl přihlédnout.
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
I o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu