ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2345.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2345/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s., a. s., proti povinnému Ing. M. H., zastoupenému advokátem, pro 1.956.215,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. E 453/1994, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č.j. 19 Co 385/2004-264, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud k odvolání povinného potvrdil usnesení ze dne 22. 6. 2004, č.j. E 453/1994-241, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 k označeným nemovitostem udělil příklep vydražiteli (P. s. n., spol. s r. o.) a stanovil mu lhůtu k zaplacení rozdílu mezi nejvyšším podáním a složenou jistotou. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro změnu usnesení ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), dány nejsou, tj. že řízení netrpí takovými vadami, pro něž se povinný nemohl zúčastnit dražby, a že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby nedošlo k porušení zákona. Za taková pochybení nepovažoval zejména to, že povinný byl v době dražebního jednání zadržován v Chorvatsku a že usnesení Městského soudu v Praze z 28. 5. 2004, č.j. 19 Co 202/2004-224 (jímž byla potvrzena dražební vyhláška z 6. 4. 2004), bylo povinnému doručeno 9. 7. 2004, tedy až po provedení dražby (22. 6. 2004). Z hlediska zachování postupu stanoveného zákonem je podle odvolacího soudu rozhodující, že dražební vyhláška (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 z 6. 4. 2004, č.j. E 453/1994-204) – napadená odvoláním – byla povinnému doručena 1. 5. 2004 (§336c odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a že dražební jednání soud nařídil nejméně třicet dnů po dni vydání dražební vyhlášky (§336d odst. 2 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a opodstatněnost spatřuje v důvodech vyjádřených ustanoveními §241a odst. 2 písm. a) (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Oba dovolací důvody konzumuje výtkami, že se nemohl – osobně či prostřednictvím zmocněnce – účastnit dražby, protože od února 2004 je zadržován v Chorvatsku, že nebyl soudy obou stupňů náležitě o svých procesních právech ve smyslu ustanovení §5 o.s.ř. poučován a že dražba neměla proběhnout před právní mocí dražební vyhlášky, tj. před tím, než usnesení, jímž ji odvolací soud potvrdil, bylo povinnému doručeno.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. §336k odst. 3 o.s.ř.), je použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž (mimo jiné) dovolatel správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje.
K přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, naopak nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; protože (obecná) námitka, že soudy obou stupňů neposkytly dovolateli „náležité poučení tak, jak předpokládají zejména ustanovení §§2 a 5 o.s.ř.,“ k nim typicky patří, dovolací soud ji při posuzování přípustnosti dovolání pominul.
Hodnocením námitek podřaditelných důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. k závěru, že rozhodnutí je zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., dospět nelze. Odvolací soud vyložil ustanovení §336k odst. 3 o.s.ř. v poměrech projednávané věci v souladu s ustálenou judikaturou a právní naukou (viz např. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, JUDr. Kůrka, JUDr. Drápal, Linde, Praha 2004, str. 552).
Nemožnost zúčastnit se dražby je důvodem ke změně usnesení soudu prvního stupně o příklepu zejména tehdy, jestliže v důsledku nezákonného postupu soudu byl vyloučen z účasti na dražbě dražitel (nikoliv povinný, který dražitelem být nemůže). Při nařízení dražebního jednání soud poruší zákon například tehdy, jestliže vydal dražební vyhlášku, ačkoliv usnesení o ceně (§336a odst. 1 o.s.ř.) dosud nenabylo právní moci, jestliže dražební vyhláška neobsahovala všechny stanovené výroky, popřípadě některý z výroků byl v ní uveden v rozporu se zákonem, což vedlo (mohlo vést) k tomu, že účastník neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva. Při provedení dražby je zákon porušen například tím, že soud neumožnil dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělil příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud neumožnil přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročil jednání, ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby. Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby musí být navíc v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli (k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval).
Není-li dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (ostatní možnosti založení přípustnosti dovolání byly již vyloučeny), Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu