ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2574.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2574/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné JUDr. I. S., proti povinnému V. M., zastoupenému advokátem, pro 304.495,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 220/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2006, č. j. 13 Co 27/2006-67, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení ze dne 3. 10. 2005, č. j. 73 Nc 220/2005-29 (jímž okresní soud zastavil exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 28. 1. 2005, č. j. 73 Nc 220/2005-4), a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že vymáhané pohledávky nejsou promlčeny; jelikož se jedná o nároky ze smlouvy o provedení velkoobchodního prodeje zboží ze dne 3. 6. 1991, jejich promlčení se řídí ustanovením §131b odst. 5 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Exekuční titul se stal vykonatelným 14. 1. 1994; od následujícího dne běžela desetiletá promlčecí lhůta, stavěná ovšem podle §112, věty druhé, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), výkonem rozhodnutí vedeným pro tutéž pohledávku od 12. 10. 1994 do 5. 3. 2000.
V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Je přesvědčen, že pohledávky z dodávek provedených po 1. 1. 1992 jsou promlčeny, neboť na ně uzavíral samostatné kupní smlouvy. Jedná se proto o vztahy vzniklé po nabytí účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a vztahuje se na ně ustanovení §408 obch. zák. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož soud prvního stupně dospěl v souzené věci k závěru, že vymáhané pohledávky jsou promlčeny, zatímco odvolací soud uzavřel, že promlčeny nejsou, je napadené rozhodnutí vůči rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnutím (obsahově) měnícím. Dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb“); důvodné však není.
Podle §763 odst. 1, věty první a druhé, obch. zák. se tímto zákonem řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy.
Je třeba se ztotožnit s názorem odvolacího soudu, že byla-li smlouva o prodeji zboží, na jejímž základě byly následně realizovány jednotlivé dodávky, uzavřena před 1. 1. 1992, řídí se práva vzniklá z těchto dodávek hospodářským zákoníkem jak u dodávek realizovaných do 31. 12. 1991, tak u dodávek realizovaných po tomto dni. Z dikce ustanovení §763 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že zákon rozlišuje právní vztahy na straně jedné a práva z těchto vztahů vzniklá na straně druhé. Pro použití dosavadních právních předpisů není rozhodující, kdy vzniklo právo, o které mezi účastníky jde, nýbrž kdy vznikl právní vztah, z něhož toto právo vychází (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 585/2005). Byla-li tedy smlouva o provedení velkoobchodního prodeje zboží uzavřena za účinnosti hospodářského zákoníku, řídí se tímto předpisem i práva z dodávek realizovaných podle této smlouvy již za účinnosti obchodního zákoníku.
Správný je rovněž závěr odvolacího soudu, že podáním návrhu na výkon rozhodnutí přiznávajícího právo řídící se hospodářským zákoníkem dochází ke stavení běhu promlčecí lhůty podle §112, věty druhé, obč. zák. (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 884/2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2006 pod č. 58).
Tvrzení, že dodávky učiněné po 1. 1. 1992 byly realizovány nikoli na základě smlouvy o provedení velkoobchodního prodeje zboží ze dne 3. 6. 1991, nýbrž na základě samostatných kupních smluv podle §409 a násl. obch. zák., uplatnil dovolatel poprvé až v dovolání, a proto k němu nelze přihlížet (§241a odst. 4 o. s. ř.). V dosavadních stádiích řízení (zejména v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce) dovolatel uváděl, že jeho závazek vznikl na základě smlouvy ze dne 3. 6. 1991.
Jelikož dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, zamítl.
O nákladech oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu