ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2598.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2598/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) J. Š. a B) O. S., proti povinným 1) M. Č. a 2) A. Č., vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 E 1312/97, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2000, č. j. 22 Co 230/2000-69, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2000, č. j. 22 Co 230/2000-69, se zrušuje a věc se městskému soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 5. května 2000, č. j. 8 E 1312/97-61, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu. Své rozhodnutí městský soud odůvodnil závěrem, že na správnost usnesení obvodního soudu nemá vliv okolnost, že tento soud neprovedl šetření na místě samém, jelikož v případě, že by byt byl v době provedení výkonu rozhodnutí „...skutečně obsazen, vykonavatel by...od výkonu upustil.\" Návrh povinných na připuštění dovolání odvolací soud zamítl s odůvodněním, že „...otázka zajištění náhradního bytu při výkonu rozhodnutí...\" již byla judikaturou řešena.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli povinní, zastoupeni advokátkou, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\"), a kterým uplatňují dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají (kromě jiného), že se - stejně jako soud prvního stupně (který ani nesplnil pokyn k provedení šetření, uložený mu kasačním usnesením) - nezabýval jejich námitkou (vznesenou i v odvolání /viz č.l. 66 shora/), že náhradní byt je obsazen. Nesprávnost právního posouzení věci spatřují především v jeho názoru, že provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu lze nařídit, i když zajištěný byt není volný, odůvodněném tezí, že v takovém případě by soudní vykonavatel od provedení výkonu upustil.
Dovolání je důvodné, a tedy i - podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. - přípustné.
Z úřední povinnosti dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 o. s. ř. a (je-li dovolání přípustné) jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř. ); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ani jiné vady v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení s sebou nese, že dovolatel je oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 437/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 1998, pod poř. č. 57).
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde (kromě jiného) i tehdy, jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1339/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).
Podle ustálené judikatury patří k požadavku zajištění náhradního bytu též požadavek, aby šlo o byt právně i fakticky volný, a je na oprávněných, aby zajištění takové bytové náhrady - ve smyslu ustanovení §340 odst. 2, věty druhé o. s. ř. - v řízení před soudem prokázali (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. listopadu 1996, sp. zn. 2 Cdon 138/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 1998, pod poř. č. 15, k jehož závěru se týž soud přihlásil také v rozsudku z 3. března 1999, sp. zn. 2 Cdon 291/97, uveřejněném ve stejné sbírce, č. 5, ročník 2000, pod poř. č. 32).
Jestliže tedy městský soud k odvolací námitce povinných, že „...byt je obsazen a není volný...\", zaujal (ve svém důsledku) názor, že provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu přesto nařídit lze (byť s poukazem na možnost upuštění od exekuce), není jeho závěr správný a dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Protože na tomto nesprávném právním posouzení věci rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, Nejvyšší soud je - aniž se zabýval dalšími argumenty uplatněnými v dovolání - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle §243b odst. 1 věty za středníkem, odst. 5 o. s. ř. usnesením zrušil a věc podle §243b odst. 2 o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243 odst. 1 věta třetí o. s. ř.). Za součást nákladů tohoto řízení přitom nebude možno považovat soudní poplatek z dovolání (zaplacený kolkovou známkou na č.l. 71), který bude muset být podle §10 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, povinným vrácen, jelikož podle poznámky č. 2 k položce 18 Sazebníku soudních poplatků se poplatek za dovolání ve věci výkonu rozhodnutí nevybírá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková