ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2604.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2604/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. K., zastoupeného advokátkou, proti povinnému J. Z., zastoupenému advokátem, pro 300.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 60 E 2/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2003, č.j. 20 Co 165/2003-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.575,- Kč.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 1. 2003, č.j. 60 E 2/2002-8, kterým Okresní soud v Mladé Boleslavi nařídil podle svého usnesení ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 7 C 99/99, k uspokojení pohledávky 300.000,- Kč s 36,5 % úroky od 14. 4. 1996 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (30.225,- Kč) a exekučních nákladů, jež určil částkou 24.000,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména měl exekuční titul za vykonatelný (§251 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“); usnesení o schválení smíru, tj. podkladové rozhodnutí, nebylo ve smyslu §99 odst. 3 o.s.ř. zrušeno (povinný ostatně návrh na jeho zrušení v tříleté lhůtě počítané od právní moci usnesení, tj. od 3. 9. 1999, ani nepodal).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, kterým namítá, že „usnesení …, jímž zdejší soud schválil smír účastníků, je absolutně neplatný,“ neboť k jeho uzavření byl donucen „vydíráním.“ Již lichvářský úrok „blížící se 40 %“ svědčí o tom, že záležitost je přinejmenším podezřelá. Za zásadně právně významnou ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. pokládá dovolatel otázku (odvolacím soudem vyřešenou negativně), zda soud v řízení o výkon rozhodnutí přihlíží k okolnostem, za nichž došlo ke sjednání dohody schválené v nalézacím řízení jako smír. V závěru dovolání povinný namítl, že soudce, který o věci v prvním stupni rozhodoval, „byl nedávno kolegou právní zástupkyně oprávněného, na stejném pracovišti.“
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž dovolatel (také) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázka, jejíž řešení odvolacím soudem nabídl dovolatel k přezkumu, označiv ji (výslovně) za zásadně právně významnou, znaky uvedené v §237 odst. 3 o.s.ř. nesplňuje. Při posuzování věcných předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí odvolací soud uplatnil názory standardní, resp. nevybočující z mezí ustálené soudní praxe. Je-li dohoda účastníků nalézacího řízení, kterou soud schválil jako smír, neplatná z důvodů, jež mají původ v hmotném právu (např. pro absenci svobodné vůle účastníka nebo pro rozpor se zákonem), lze nápravu zjednat toliko v řízení o zrušení usnesení o schválení smíru (srov. §99 odst. 3, věty druhá a třetí, o.s.ř.); pokud je jeho výsledkem odstranění exekučního titulu (k čemuž v souzené věci nedošlo), nelze výkon rozhodnutí nařídit (§251 o.s.ř.), popř. již nařízený výkon musí soud (i bez návrhu) zastavit (§268 odst. 1 písm. b/, §269 odst. 1 o.s.ř.). Samotné okolnosti týkající se hmotněprávních aspektů sjednané dohody (smíru) k podmínkám nařízení výkonu – na rozdíl od existence vykonatelného podkladového rozhodnutí – nepatří.
Výtka, že řízení trpí vadou podle §229 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., je bezcenná, neboť – i kdyby řízení zatěžovala – dovolací soud by k ní mohl přihlédnout jen za (zde nesplněného) předpokladu přípustnosti dovolání (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Dovolatel je povinen zaplatit oprávněnému náklady sestávající z odměny za zastupování advokátkou ve výši 4.500,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, 2, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 1., odst. 2, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady (§270 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu