ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2675.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2675/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Goldbrook Investments Limited , se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, 45/47 Cornhill, London EC3V 3PD, United Kingdom, ID: 4107904, zastoupeného Mgr. Martinem Běhounkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Krakovská 25, proti povinnému P. Z. , pro 34.226,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 53 EXE 1416/2010 a u soudní exekutorky JUDr. Evy Jablonské, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 034 EX 1565/10, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2011, č. j. 10 Co 199/2011 - 16, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23. 3. 2011, č. j. 034 EX 1565/10 - 12, jímž soudní exekutorka JUDr. Eva Jablonská, Exekutorský úřad Praha 6, zastavila exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2010, č. j. 53 Exe 1416/2010 - 15, (podle rozhodčího nálezu rozhodce Oldřicha Gerneše ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 2 R 9026/2010, k uspokojení pohledávky oprávněného v celkové částce 34.226,86 Kč, nákladů předcházejícího řízení v částce 18.870,- Kč a pro náklady oprávněného a náklady exekuce), dále uložila oprávněnému zaplatit na nákladech exekuce celkem 7.800,- Kč a současně rozhodla, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že povinný podal dne 8. 2. 2011 návrh na zastavení exekuce, který odůvodnil tím, že dne 12. 10. 2010 bylo v insolvenčním rejstříku uveřejněno povolení o oddlužení. Usnesením ze dne 13. 2. 2011, č. j. 034 EX 1565/10 - 11, vyzvala soudní exekutorka oprávněného, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřil, zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce, a pokud s tvrzením obsaženým v návrhu na zastavení exekuce nesouhlasí, aby zaslal ve stejné lhůtě vyjádření a předložil listiny k prokázání svých tvrzení s tím, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soudní exekutorka předpokládat, že se zastavením souhlasí a návrhu na zastavení exekuce vyhoví. Přestože toto usnesení bylo oprávněnému doručeno dne 14. 2. 2011, k návrhu na zastavení exekuce a k uvedené výzvě se nevyjádřil. Krajský soud dospěl k závěru, že soudní exekutorka postupovala v souladu s §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 11. 2009 (dále též jen „exekuční řád), pokud exekuci zastavila, aniž zkoumala, zda jsou k tomu dány důvody. Jako věcně správný soud potvrdil - s odkazem na §87 odst. 1 a §89 exekučního řádu - rovněž výrok usnesení soudní exekutorky o nákladech exekuce.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že se „nedostatečně vypořádal se zásadní právní otázkou, kdo skutečně zapříčinil zastavení exekuce“. Uvedl, že odvolání proti usnesení soudní exekutorky podal zejména proto, že mu byla uložena povinnost hradit náklady exekuce. V tomto ohledu s odkazem na §89 exekučního řádu vyslovuje názor, že vznikly-li soudní exekutorce náklady spojené s prováděním exekuce, měla svoji pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení a že pokud tak neučinila, nelze za její nečinnost či za finanční situaci povinného „trestat“ oprávněného. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že soudní exekutorka postupovala v souladu s §55 odst. 2 exekučního řádu, a namítá, že návrh na zastavení exekuce byl podán opožděně a že usnesení soudní exekutorky o zastavení exekuce nemá „oporu v právním předpise“, neboť oddlužení bylo povoleno již dne 12. 10. 2010, zatímco povinný podal návrh na zastavení exekuce až dne 8. 2. 2011. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle
§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., sice označil, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Podle §55 odst. 1 exekučního řádu návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u pověřeného exekutora.
Podle §55 odst. 2 exekučního řádu podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.
Citovaná ustanovení exekučního řádu zavádí s účinností novely zákonem č. 286/2009 Sb. možnost, aby exekutor sám vydal usnesení o zastavení exekuce v případech, kdy o zastavení není mezi účastníky sporu. Návrh na zastavení exekuce podaný účastníkem exekutor ve lhůtě 15 dnů pošle dalším účastníkům s výzvou, zda se zastavením souhlasí, a nesouhlasí-li, aby se k návrhu vyjádřili a předložili listinné důkazy. K výzvě se připojí doložka, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude exekutor podle §55 odst. 2 věty druhé exekučního řádu předpokládat, že se zastavením souhlasí, a poučení o možném zastavení exekuce. Nevyjádří-li oprávněný výslovně nesouhlas s návrhem na zastavení exekuce, který povinný podal opožděně, exekutor exekuci podle §55 odst. 2 věta druhá zastaví; otázku včasnosti návrhu samostatně neřeší [srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha 2010, text k ustanovení §55].
V posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že oprávněný na výzvu soudní exekutorky podle §55 odst. 2 exekučního řádu, která mu byla doručena dne 14. 2. 2011, nereagoval a k návrhu povinného na zastavení exekuce se nevyjádřil. Závěr odvolacího soudu, že soudní exekutorka postupovala v souladu s ustanovením §55 odst. 2 exekučního řádu, pokud exekuci zastavila, je tak v souladu s výslovným zněním tohoto ustanovení i s odbornou literaturou.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně (soudního exekutora) o nákladech exekuce, občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 až 239 o. s. ř. a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1265/2008).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání oprávněného směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.; oprávněný na jejich náhradu právo nemá a povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu