ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2723.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 2723/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, a. s. se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby 00005886, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinnému J. M. , zastoupenému JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Sadová 1585/7, pro 206,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 EXE 2261/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, č. j. 30 Co 343/2011-84, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 1. 2011, č. j. 7 EXE 2261/2010-60, kterým Okresní soud v Benešově zamítl návrh povinného na zastavení exekuce z důvodu promlčení (výrok I) a dále zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce (výrok II). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že k promlčení práva vymáhat exekučním titulem přiznanou pohledávku nedošlo, neboť po dobu předchozího vykonávacího řízení došlo ke stavení promlčecí doby podle §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“).
Povinný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2012). Předchozí výkon rozhodnutí byl zastaven podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., a proto nelze s tímto řízením spojovat stavení promlčecí doby. K ukončení stavení promlčecí doby totiž obecně dochází tehdy, nebylo-li „o promlčovaném nároku“ meritorně rozhodnuto, např. při zpětvzetí žaloby či při zrušení konkursu z důvodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů řízení. Podle dovolatele sem lze řadit i případ, kdy je výkon rozhodnutí zastaven proto, že výtěžek, kterého bude dosaženo, nepostačí ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí. Z tohoto důvodu přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že exekuční titul nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 29. 12. 1998, návrh na nařízení exekuce zaslal soudu 1. 10. 2009, promlčecí doba byla stavena dle §112 obč. zák. předchozím výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízeným dne 10. 9. 2008 pod sp. zn. 7 E 1239/2008, kdy řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 23. 4. 2009, neboť se nepodařilo zjistit jiné místo, kde by se mohly věci povinného nacházet. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl a uložil mu povinnost uhradit náklady řízení oprávněného
Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel namítá, že běh promlčecí doby (§112 obč. zák.) u vymáhaného dluhu se dříve probíhajícím výkonem rozhodnutí nestavil, protože výkon byl zastaven rozhodnutím podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (neboť výtěžek, kterého bude výkonem dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů), jež podle názoru dovolatele není meritorním rozhodnutím.
Rozhodnutí odvolacího soudu je však v otázce aplikace ustanovení §112 obč. zák. v souvislosti s dříve probíhajícím výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí v souladu s ustálenou judikatorní praxí, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se ani v této věci odchýlit.
Ustanovení §112 obč. zák. pojí účinky stavení běhu promlčecí doby s uplatněním práva u soudu nebo jiného příslušného orgánu a s řádným pokračováním v zahájeném řízení, nikoli s podmínkou, aby zahájené řízení skončilo meritorním rozhodnutím.
Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 130/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyjádřil (mimo jiné) názor, že byl-li výkon rozhodnutí zastaven sice formálně podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy k návrhu oprávněné, avšak pouze a jedině na základě sdělení soudu, že všechny movité věci povinného již byly sepsány ve prospěch dříve nařízených exekucí, nelze takový případ kvalifikovat jako nedostatek řádného pokračování v zahájeném řízení ve smyslu §112 obč. zák.
Obdobná situace nastala i v projednávané věci, v níž je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 12. 1998, sp. zn. 15 C 1473/98, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným ke dni 22. 12. 1998 . Oprávněný podal návrh na nařízení exekuce k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 2. 10. 2009 . Exekuci nařídil Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 17. 6. 2010, č. j. 7 EXE 2261/2010-2, a jejím provedením pověřil JUDr. Dalimila Miku, soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy. Této exekuci předcházelo řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, nařízený usnesením Okresního soudu v Benešově 10. 9. 2008 pod č. j. 7 E 1239/2008-2, a to na základě návrhu doručeného soudu dne 22. 5. 2008. Tento výkon rozhodnutí byl pro nemajetnost povinného (podle §268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.) zcela zastaven usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 4. 2009, č. j. 7 E 1239/2008-7, v právní moci 21. 5. 2009. Soudy tedy správně uzavřely, že vymáhaná pohledávka není promlčena; návrh na nařízení exekuce byl totiž podán před uplynutím desetileté promlčecí doby (§110 odst. 1 obč. zák.), neboť po dobu řízení o výkon rozhodnutí u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 E 1239/2008 (tj. v době od 22. 5. 2008 do 21. 5. 2009) promlčecí doba neběžela (§112 obč. zák.).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že povinný napadá potvrzující výrok o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce (dovolání proti rozhodnutí, jež se týká návrhu na odklad exekuce, není přípustné již ze zákona – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 4. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4447/2008). Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání povinného přípustným, bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu