ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2730.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2730/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobkyně Home Credit a.s. , se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, identifikační číslo osoby 26978636, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti žalované Lence Skalové , se sídlem podnikání v Kozárovicích č. 45, identifikační číslo osoby 71478515, o poddlužnické žalobě, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 201/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze z 24. 2. 2009, č. j. 20 Co 56/2009-21, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněné potvrdil usnesení z 26. 11. 2008, č. j. 7 C 201/2008-13, jímž okresní soud podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl poddlužnickou žalobu podle §292 o. s. ř. s odůvodněním, že ta ani po doplnění podáním z 21. 11. 2008 (č. l. 11) neobsahovala natolik určitý žalobní návrh, aby z něj bylo patrno, zaplacení jaké částky se žalobkyně domáhá. Podle odvolacího soudu z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně požaduje určitou peněžitou částku, kterou však přesně nespecifikuje, jelikož ji „vymezuje pouze, a to opět neurčitým způsobem, maximálně požadovaným plněním s tím, že pokud jde o požadavek na jednorázovou úhradu peněžité částky, nemusí se o takovéto maximálně požadované plnění (zčásti navíc ani nevyjádřené konkrétní částkou) jednat, a že v takovém případě požaduje, aby žalované byla uložena ještě jiná povinnost, totiž nadále provádět srážky z čisté mzdy povinného Š. J. až do úplného uhrazení pohledávky oprávněné ve výši 29.126,95 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím. “ Podle názoru odvolacího soudu „na to, co žalobkyně požaduje, nelze usuzovat ani z připojených listin (i když ani z nich nelze určitý požadavek žalobkyně dovodit); žalobkyně ani nemůže chybějící údaje nahradit odkazem na připojené listiny či na znění zákona, jelikož ve sporném řízení musí být žaloba vymezena určitým způsobem a soud může rozhodovat pouze v jejím rámci. Na uvedeném nic nemění ani to, že v průběhu řízení může žalobkyně žalobní návrh měnit podle výsledku provedeného dokazování.
V dovolání žalobkyně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., „pro který se lze dovolávat změny pravomocného rozsudku odvolacího soudu.“ Má zato, že v žalobě dostatečně popsala skutkový děj, na jehož základě požaduje svůj nárok, a že v jejím doplnění pak vysvětlila důvody, pro které není schopna vypočíst přesnou částku, jejíhož zaplacení se domáhá, a kterou specifikovala alespoň maximální výší. Vyjadřuje přesvědčení, že učinila maximum, aby své žalobní podání co nejvíce specifikovala a určila alespoň přibližnou výši požadované částky, když její přesnou výši bez součinnosti žalované není schopna zjistit, neboť jí nesou známy skutečnosti rozhodné pro určení výše srážek ze mzdy povinného, jelikož tyto informace nemá možnost získat, a to ani prostřednictvím soudního exekutora. V návaznosti na zjištění učiněná v tomto směru v průběhu řízení by pak mohla žalobu jednak doplnit o rozhodující skutečnosti, a jednak jí disponovat, a to buď rozšířením nebo částečným zpětvzetím žaloby. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, nelze podle jejího názoru vykládat tak (jak to učinil odvolací soud), že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Požadavek, aby případné soudní rozhodnutí splňovalo podmínku materiální vykonatelnosti se podle ní týká náležitostí výroku soudního rozhodnutí, nikoliv náležitostí žaloby. Jestliže by soudy postupovaly stejným způsobem jako v souzené věci, ztratila by podle ní poddlužnická žaloba jakýkoli smysl. Oprávnění nemohou být úspěšní, jelikož při zjišťování skutečností rozhodných pro stanovení výše srážek ze mzdy povinných nemají žádné nástroje k tomu, jak tyto skutečnosti zjistit. Jestliže by byli nuceni sami orientačně vypočíst výši srážek ze mzdy povinných, vedlo by to ke zjednodušování vyčíslení žalovaných částek, což by přinášelo další rizika, zejména riziko odpovědnosti za náklady žalovaného v řízení o poddlužnické žalobě v případě výrazného omezení žaloby.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle ustanovení §239 odst. 3, věty před středníkem o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že žalobu nutno pro neodstraněné nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR z 11. 11. 1970, sp. zn. 6 Cz 93/70, (podle jehož právní věty může oprávněný u soudu uplatnit proti plátci mzdy právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy) plyne, že žalobce se proti žalované domáhal zaplacení konkrétní částky (2.651,60 Kčs) s tím, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost srážet a odvádět žalobci část mzdy povinného. Podobně ve zprávě z 11. 5. 1964, Cpjn 113/64, (Sborník III, SEVT Praha, 1980, s 347) Nejvyšší soud ČSR uzavřel, že oprávněný uplatní proti plátci mzdy podle ustanovení §292, případně §296 odst. 1 o. s. ř. právo na vyplacení částek, které měly být, avšak nebyly při soudním výkonu rozhodnutí ze mzdy povinného plátcem mzdy sraženy, žalobou podle části třetí občanského soudního řádu.
Názor, že poddlužnickou žalobou podle §292 o. s. ř. lze uplatnit nárok na zaplacení jen konkrétní, určitě a přesně specifikované částky, zastává také literatura. Např. v publikaci autorů Drápala, L., Bureše, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, je na straně 2340 a 2341 formulován závěr, že „i když se výkon rozhodnutí vztahuje také na dávky, jež se stanou splatnými teprve v budoucnu (§284 odst. 2 o. s. ř.), může se poddlužnická žaloba týkat jen těch nároků, které se staly splatnými a nebyly oprávněnému vyplaceny do podání žaloby ; to nevylučuje, aby v průběhu řízení byla žaloba rozšířena o částky, jež se mezitím staly splatné.“
V jiném komentáři (Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 1. vydání, Wolters Kluwer ČR, s. 1502, vysvětl. 2) autoři dovozují, že oprávněný je na základě ustanovení §292 o. s. ř. formálně legitimován jako žalobce podat žalobu proti plátci mzdy, v níž se domáhá uložení povinnosti vyplatit „částku ve výši zákonných srážek připadající na jeho pohledávku“ (případně rozdíl oproti chybně vypočítané nižší částce), a kterou odůvodní tím, že plátce mzdy nesplnil řádně a včas procesní povinnost vyplatit mu zákonné srážky, která plátci mzdy (již) vznikla po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy podle §282 odst. 1 a §283 o. s. ř. (obdobně Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, s. 404). V další publikaci (Handl, V., Rubeš, J., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Panorama Praha 1985, s 372) je zaujat názor, že žalobní petit oprávněného zní tak, že žalovaný plátce mzdy je povinen zaplatit žalobci postiženou část dlužníkovy mzdy, kterou mu srazil (a nevyplatil oprávněnému), případně srazit měl (a nesrazil ) ve smyslu ustanovení §276 a násl. (viz Handl, V., Rubeš, J., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Panorama Praha 1985, s 372).
Pokud jde o dovolatelčin odkaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2131/2000, ten je nepřípadný, jelikož v tomto rozhodnutí soud vychází ze svého usnesení z 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2002, pod poř. č. 231, v němž ovšem šlo o skutkový stav odlišný potud, že žalobce k výzvě soudu upřesnil tzv. petit žaloby tak, že v něm konkrétní požadovanou částku (51.556,- Kč). specifikoval.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se žalobkyni (jež i v doplnění žaloby setrvala na formulaci žalobního návrhu, aby žalovaná byla zavázána uhradit jí ... částku odpovídající srážkám ... jež měly být ze mzdy povinného sraženy v období od 22. 8. 2007 do dne právní moci tohoto rozsudku, tedy do budoucna) prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Dovolatelka zůstala procesně neúspěšná, žalované náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok shora uvedený.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu