ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2737.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2737/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněné B. T. A., s.r.o., proti povinnému D. M., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce pro 414.436,- Kč a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.13 Nc 15355/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 21 Co 421/2003-16, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 21 Co 421/2003-16, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. dubna 2003, č.j. 13 Nc 15355/2003-4, o nařízení exekuce podle notářského zápisu sepsaného Mgr. I. S., notářkou v B., dne 8. 6. 2000 pod č.j. NZ 215/2000, N 239/2000 k uspokojení pohledávky oprávněného 1 % denně z částky 161.544,-Kč od 1.9.2000 do zaplacení a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. dubna 2003, č.j. 13 Nc 15355/2003-4, o nařízení exekuce ve shora uváděném rozsahu, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci podle notářského zápisu, maje za to, že obrana povinného založená na námitce neexistence titulu ve vztahu k povinnosti zaplatit 1 % denně z částky 161.544,-Kč od 1. 9. 2000 je při nařízení exekuce nedůvodná, neboť závazek povinného platit takovou povinnost je v notářském zápisu v příslušné dohodě účastníků obsažen a skutečnost, že je posléze formulován jako úroky z prodlení, odvolací soud vykládá tak, že povinný souhlasil s vykonatelností smluvní pokuty.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) v otázce, která je zásadního právního významu, a jež nebyla v rozhodnutí dovolacího soudu dosud řešena. Za takovou má jednak přípustnost stanovení výše smluvní pokuty neurčitým způsobem (procentní sazbou aniž již v době jejího sjednávání nastalo porušení povinnosti) a rovněž otázku, zda lze notářský zápis vykládat podle obecných pravidel pro interpretaci právních úkonů. V předmětné věci totiž notářský zápis sice obsahuje dohodu účastníků o povinnosti povinného zaplatit oprávněné smluvní pokutu (ve výši 1 % denně z tam stanovené částky od 1. 9. 2000 do zaplacení) avšak ve výčtu pohledávek, u nichž povinný svoluje s provedením exekuce, taková povinnost ke smluvní pokutě uvedena není (a povinný ji nedovozuje ze svého souhlasu uhradit nájemné “… s výše uvedenými úroky z prodlení“.)
Dovolání v dané věci je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. též nepochybně o návrhu na nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musí dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V dané věci nepochybně požadavek otázky po právní stránce zásadního významu, jíž dovolatel formuluje, naplněn je, neboť odvolací soud bez uvedení důvodů pro takové odlišné rozhodnutí rozhodl rozdílně od standardní judikatury soudů v obdobných případech.
Podle ustanovení §37 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona. Uvedené ustanovení se tak použije ve smyslu §40 odst. 1 písm. d/ zákona na nařízení exekuce notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle §71a až 71c zák. č. 358/1992 Sb.
Ve smyslu ustálené praxe soudů při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce a výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud mimo jiné zejména věcně zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož exekuce je navrhována, je vykonatelné po stránce formální a materiální. Při exekuci (výkonu rozhodnutí) soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného titulu; obsahem titulu, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Z hlediska materiálního jsou tituly vykonatelné jen tehdy, jestliže obsahují přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění. Z uvedeného plyne, že exekuční soud obsah uložené a k exekuci navrhované povinnosti nevykládá, nýbrž poměřuje její způsobilost k vymožení. Notářský zápis je titulem pro exekuci (soudní výkon rozhodnutí), jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené v citovaných ustanoveních. notářského řádu, tj. jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
V uváděné judikatuře soudů byl dále vysloven závěr, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Předmětem plnění se v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti vymezuje - jak již uvedeno výše - přesný obsah a rozsah plnění, tedy, řečeno jinak, jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů obsažených v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti poskytnout oprávněné osobě. Doba plnění uvedená v tomto zápisu musí přesně a určitě stanovit dobu, do které je povinná osoba povinna předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, a tím současně vymezit dobu, po jejímž marném uplynutí může oprávněná osoba důvodně podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti navrhnout exekuci (nařízení výkonu rozhodnutí).
Existence doby plnění (jako hmotněprávního institutu zakládajícího obecně splatnost závazku) v dohodě účastníků je, na rozdíl od lhůty k plnění (co by procesněprávního předpokladu vykonatelnosti povinnosti), jejíž nedostatek v titulu lze zhojit ve smyslu §40 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., nezbytným předpokladem materiální vykonatelnosti titulu, kterou soud při nařizování exekuce zkoumá. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 70, Nejvyšší soud vyslovil názor (s nímž se dovolací soud i zde ztotožňuje), že dohoda, o níž má být sepsán notářský zápis, musí obsahovat závazek splnit pohledávku nebo jiný nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu, přičemž povinný svoluje k vykonatelnosti teprve – a pouze – pro případ, že to, k čemu se zavázal, nesplní řádně a včas, tj. že v budoucnu nastane absence solučního úkonu.
Požadavku na přesné vymezení rozsahu a obsahu plnění však zjevně nemůže odpovídat takové ujednání (tvrzené oprávněnou v návrhu a povinným nesporované) v notářském zápise o placení smluvní pokuty (povinnost povinného zaplatit smluvní pokutu ve výši uvedené tam stanoveným způsobem za dobu od 1. 9. 2000 do zaplacení) aniž by byla přinejmenším vyjádřena doba takového plnění. Byla-li taková povinnost výslovně pojmenována jako povinnost zajišťovací, nelze ji mít jen za závazek povinného platit oprávněné úroky z prodlení jako příslušenství k jeho závazku zaplatit nájemné, jež by sdílelo i ve sjednání doby plnění osud závazku hlavního a podle toho s ní zacházet, jak se stalo zřejmým obsahem notářského zápisu a konec konců i rozhodování odvolacího soudu. Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu obsažené v dohodě účastníků, jež měla tvořit základ pro výkon rozhodnutí (exekuci), muselo naproti tomu pro požadavek své materiální vykonatelnosti (titulu), již je třeba posuzovat samostatně, vyjadřovat samostatné určení doby, do které se povinná osoba zavázala takové zajišťovací plnění poskytnout.
Z hlediska těchto právních názorů se odvolací soud materiální vykonatelností předmětného notářského zápisu, jenž podle tvrzení povinného nad to nevyjadřuje jeho souhlas se svolením k vykonatelnosti stran jeho povinnosti platit smluvní pokutu – na rozdíl od úroků z prodlení - nezabýval, tím bylo jeho právní posouzení věci neúplné a ve svém důsledku nesprávné a dovolatel uplatnil dovolací důvod právem. Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí zrušil (§243b odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu