ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2740.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2740/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. p., k.s., proti povinné G. L., s.r.o., o zastavení exekuce, pro 1.000.000.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. Nc 2376/2002, o dovolání exekutora Mgr. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30.ledna 2004, č.j. 18 Co 507/2003-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. .
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně v souvislosti se zastavením exekuce dle §268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. uložil povinnému zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 6.506.-Kč.
Exekutor ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř) v otázce, v níž je rozhodování soudů rozdílné. Dochází-li k zastavení exekuce pro nedostatek majetku a je-li uložena náhrada nákladů povinnému, fakticky to znamená, že náklady exekuce má nést exekutor. Soudy by měly v takové situaci aplikovat §89 exekučního řádu a zavinění zastavení exekuce by mělo být přičítáno oprávněnému.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. nepochybně též zastavení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že je jimi rozhodováno ve věci zastavení exekuce, takové rozhodování pak představuje nepochybně věc samu – předmětem rozhodování je další osud exekuce.
Ve smyslu ustáleného výkladu přípustnosti dovolání ve vztahu k pojmu věc sama je totiž takový pojem právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení o zastavení exekuce je tedy o věci samé rozhodováno pozitivním, případně zamítavým (ve vztahu k návrhu byl-li podán) výrokem. Současný výrok o nákladech exekuce podle §87 odst. 1 až 3 zák. č. 120/2001 Sb. vydaný soudem v souvislosti se zastavením exekuce – ať již za postupu dle §52 odst. téhož zákona podle §271 o.s.ř. anebo podle §89 zák. č. 120/2001 Sb. - je rozhodnutím o vedlejším plnění (jde o rozhodnutí výlučně procesní povahy), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná návrhem nebo vyplývající z průběhu řízení a není tedy rozhodnutím o věci samé ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř..
Dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Dovolacímu soudu tak nezbývá, nežli jeho dovolání za postupu dle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Tomu odpovídá i nákladový výrok ( §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.); podle obsahu spisu není zřejmé, že by komukoliv krom dovolatele vznikly v dovolacím řízení náklady.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22.března 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu