ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2817.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2817/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného a.t.c. EKONOMICKÝ SERVIS s. r. o. , se sídlem v Plzni, Luční 4, identifikační číslo osoby 497 90 811, zastoupeného JUDr. Ladislavou Indrovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malá 6, proti povinné MUDr. I. M. e, zastoupené Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 6, pro 1.959.990,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 Nc 3734/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. ledna 2009, č. j. 56 Co 602/2008 - 61, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň-Jih usnesením ze dne 6. 6. 2008, č. j. 9 Nc 3734/2007 - 39, k návrhu povinné částečně zastavil podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. exekuci (nařízenou jeho usnesením ze dne 7. 11. 2007, č. j. 9 Nc 3734/2007 - 23, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. 12. 2006, č. j. 7 C 137/2003 - 414, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2007, č. j. 25 Co 66/2007 - 435, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.959.990,60 Kč s 6,9 % úrokem ročně z částky 1.497.079,83 Kč od 19. 12. 2002 do zaplacení, s 3 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.497.079,83 Kč od 19. 4. 2003 do zaplacení, s 3,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 456.895,- Kč od 2. 12. 2002 do zaplacení, pro náklady nalézacího řízení v celkové výši 516.520,35 Kč, pro náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce) v rozsahu, v němž byla vedena k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 1.959.990,60 Kč s 6,9 % úrokem ročně z částky 1.497.079,83 Kč od 19. 12. 2002 do zaplacení, s 3 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.497.079,83 Kč od 19. 4. 2003 do zaplacení, s 3,5 % úrokem ročně z částky 456.895,- Kč od 2. 12. 2002 do zaplacení a pro náklady nalézacího řízení v celkové výši 516.520,35 Kč (výrok I.), neboť v tomto rozsahu byla pohledávka uspokojena; ve zbytku návrh povinné na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II.).
K odvolání povinné Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 1. 2009, č. j. 56 Co 602/2008 - 61, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že vymáhaná pohledávka byla povinnou zaplacena (správně solidárně zavázaným dlužníkem podle exekučního titulu Ing. J. M.) až po podání návrhu na nařízení exekuce a že oprávněný souhlasil se zastavením exekuce co do jistiny, úroků z prodlení a nákladů nalézacího řízení včetně řízení odvolacího, trval však na vymožení svých nákladů v exekučním řízení. Dovodil, že oprávněný zastavení exekuce nezavinil, a má tak právo na náhradu nákladů, které mu v exekučním řízení vznikly, stejně jako soudní exekutor má právo na náhradu nákladů exekuce. Uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud exekuci nařízenou pro náklady oprávněného a pro náklady soudního exekutora [§55a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“)] nezastavil.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na to, že společně a nerozdílně zavázaní exekučním titulem (povinná, Ing. J. M. a D. M.) plnili dne 2. 10. 2007 dobrovolně, přičemž na účet oprávněného a jeho právního zástupce byly uhrazené částky připsány dne 4. 10. 2007, avšak oprávněný o úhradě pohledávky informoval pověřeného exekutora až dne 4. 1. 2008, tj. 3 měsíce po splnění povinnosti. Exekutor následně dne 8. 1. 2008 vydal ve třech samostatných exekučních řízeních exekuční příkazy k vymožení již zaniklého nároku oprávněného a současně stanovil náklady oprávněného ve výši 48.230,70 Kč a náklady exekuce ve výši 580.255,90 Kč. Dovolatelka proto nesouhlasí s tím, že oprávněný a exekutor mají právo na náhradu nákladů exekučního řízení, resp. exekuce, neboť oprávněný procesně zavinil, že exekuce byla nařízena pro neexistující pohledávku, a zavinil tak i její zastavení a vznik nákladů exekuce, když po úhradě pohledávky mohl vzít návrh na nařízení exekuce zpět. Náklady exekuce vznikly podle dovolatelky jen vinou oprávněného, který nenavrhl zastavení exekuce z důvodu zaplacení ještě před rozhodnutím soudu podle §44 odst. 2 ex. řádu a „nechal“ v této věci vydat i exekuční příkazy. Má za to, že exekuce měla být s ohledem na tyto okolnosti zastavena, i pokud se týká nákladů exekuce, event. měly být tyto dány k úhradě oprávněnému, neboť podle §89 exekučního řádu platí, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. Současně vyslovila názor, že výše stanovených nákladů exekuce je nemravná a odporující dobrým mravům. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku i výrok II. usnesení soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného výroku usnesení odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, jež by měla rozhodnutí odvolacího soudu činit po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila a ani na základě námitek uplatněných v dovolání nelze k tomuto závěru dospět.
Závěr odvolacího soudu, že nejsou-li zaplaceny náklady exekuce, soud exekuci na návrh účastníků nezastaví (§55a exekučního řádu), je v souladu s výslovným zněním tohoto ustanovení.
Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému (srov. §88 odst. 1 exekučního řádu), proti němuž může účastník řízení podat u exekutora námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (§45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal (odst. 3 tohoto ustanovení).
Z uvedeného vyplývá, že nesouhlasila-li povinná s tím, jak pověřený soudní exekutor rozhodl v příkazu k úhradě nákladů exekuce o nákladech exekuce a o nákladech oprávněného, případně s jejich výší, mohla se bránit námitkami podle §88 odst. 3 exekučního řádu. V řízení o zastavení exekuce k návrhu povinné podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. - nebyly-li náklady oprávněného a náklady exekuce zaplaceny - však takové námitky nejsou relevantní.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu