ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2827.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2827/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České pojišťovny, a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 452 72 956, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem v Praze 2, Národní dům na Vinohradech, nám. Míru 820/9, proti povinnému Ing. J. Ť. , zastoupenému JUDr. Emanuelem Mašínem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 12, pro 9 638,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 28 Nc 9767/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2009, č. j. 19 Co 48/2009-34, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení 3 060,- Kč.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 13. 12. 2007, č. j. 28 Nc 9767/2007-9, tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinného podle rozhodčího nálezu vydaného dne 8. 3. 2007, pod sp. zn. P/2006/04455, rozhodcem JUDr. Alešem Pejchalem zamítl. Oprávněné uložil zaplatit povinnému do tří dnů od právní moci usnesení na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám jeho zástupce 5 100,- Kč a dále zaplatit ve stejné lhůtě soudním exekutorovi Mgr. Davidu Konczovi 7 735,- Kč. Dospěl k závěru, že exekuční titul není formálně vykonatelný, protože v souzené věci o ustanovení opatrovníka nerozhodl rozhodce JUDr. Aleš Pejchal, ale JUDr. Petr Jurák, správce seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., tedy osoba, která nebyla v postavení rozhodce, jenž jako jediný byl ve sporu legitimován k rozhodování.
Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1966 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o. s. ř.“/). Namítá, že v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nelze úspěšně namítat okolnosti, které nemohly být známy soudu prvního stupně při rozhodování o nařízení exekuce; nelze proto zpochybňovat správnost doložky právní moci a vykonatelnosti, jíž byl exekuční titul opatřen, pouhým poukazem povinného, že se v místě, kam mu byl doručen rozhodčí nález, nezdržoval. Exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat účinnost doručení exekučního titulu. Dále namítá, že exekuční soud již není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu včetně postupu orgánu, který jej vydal (odkázal přitom např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1940/2008). Námitky povinného týkající se postupu při ustanovení opatrovníka a při doručování rozhodčího nálezu jsou tedy v exekučním řízení bez významu. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že podle jeho názoru není dovolání přípustné, neboť peněžité plnění nepřevyšuje ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. částku 20 000,- Kč. Jinak považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a připomíná, že teprve usnesení o nařízení exekuce mu bylo doručeno na jeho adresu. Navrhl proto, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. zamítnuto.
Dovolací soud rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. l písm. c), odst. 2 o. s. ř., ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však z obsahu spisu nevyplývají.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.
Podle §30 zákona č. 216/1994 Sb. nestanoví-li zákon jinak, užije se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Předpokladem formální vykonatelnosti rozhodčího nálezu je jeho účinné doručení. Nejvyšší soud již například ve svém rozhodnutí ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, uzavřel, že do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí nepatří. Proto předmětem dohody účastníků ve smyslu §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. nemůže být ani postup pro případ, že se účastníkovi nepodaří doručit podle §45 a násl. o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009). V takovém případě, nepodařilo-li se účastníku doručit písemnosti, je možné mu ustanovit opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř., jenž účastníka zastupuje a jemuž se rovněž písemnosti doručují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2103/2007). V souzené věci však povinný takovým způsobem zastoupen nebyl, protože mu byl ustanoven pouze opatrovník pro přijímání písemností (usnesení ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. P/2006/04455, kterým byl povinnému jako opatrovník pro doručování písemností ustanoven Mgr. Š. M., kterého nelze považovat ani za zástupce pro doručování ve smyslu §45e o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009). Již z tohoto důvodu je zřejmé, že rozhodčí nález nebyl povinnému řádně doručen. K námitce dovolatelky o vázanosti exekučního soudu doložkou právní moci a vykonatelnosti dovolací soud poukazuje na §275 odst. 2 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že rozhodčí nález nebyl povinnému řádně doručen (byť odvolací soud uzavřel, že usnesení o ustanovení opatrovníka může vydat pouze rozhodce a nikoliv Správce Seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení a. s.), je tedy správný.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Dovolání oprávněné bylo zamítnuto, povinnému vzniklo podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu mu soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s podáním vyjádření jeho právního zástupce. Náklady tvoří odměna advokáta ve výši 2 250,- Kč (§3 odst. 1 bod 3., §12 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle §18 odst. 1 téže vyhlášky), paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a částka 510,- Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu