ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2861.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2861/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. G., zastoupeného advokátkou, proti povinné E. G., zastoupené advokátem, pro 400.000..-Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitosti a zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp.zn. 3 E 236/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.9.2002, č.j. 12 Co 703/2002 -34, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.512,50 Kč, k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Odvolací soud zrušil usnesení soudu I.stupně, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí, a řízení zastavil, když po podání odvolání povinné proti nařízení výkonu rozhodnutí vzal oprávněný zpět návrh na nařízení výkonu rozhodnutí; svůj postup odůvodnil odvolací soud ustanovením §222a odst. 1 o.s.ř., když povinná soudu nesdělila, že se zpětvzetím návrhu nesouhlasí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná včasné dovolání, v němž vyjadřuje své přesvědčení, že odvolací soud měl k jejímu odvolání změnit napadené usnesení tak, že by návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a oprávněnému uložil nahradit jí náklady řízení. Ke zpětvzetí návrhu se povinná nemohla vyjádřit, protože se o takovém úkonu oprávněného dozvěděla až z rozhodnutí odvolacího soudu.
Oprávněný ve vyjádření požaduje zamítnutí dovolání jako nedůvodného.
Dovolání je přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.). Podle §239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Vzhledem k celkové koncepci úpravy přípustnosti dovolání tím není dotčen výrok tohoto usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Dovolání však není důvodné.
Jelikož usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je usnesením ryze procesní povahy, přichází v úvahu (aniž to zákon výslovně stanoví) z povahy věci toliko přezkum z hlediska jeho zákonnosti, jde tedy o to, zda při vydání takového usnesení byla respektována právní pravidla, jež na něj stanoví příslušný procesní předpis.
Podle §242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, pokud jsou podřaditelné výše uvedeným možnostem přezkumu daného rozhodnutí.
To se týká jen té výhrady dovolatelky, jíž poukazuje na to, že se jí nedostalo příležitosti se vyjádřit k úkonu oprávněného, kterým v odvolacím řízení vzal návrh na nařízení výkonu zpět.
Podle §222a odst. 1 o.s.ř. vezme-li navrhovatel za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
V posuzovaném případě je nepřehlédnutelné, že předmětem odvolacího přezkumu mělo být rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí jako soudní řízení svého druhu je natolik ovládáno dispoziční zásadou (bez návrhu oprávněného na jeho nařízení dle §251 o.s.ř. jej nelze zásadně vést), že je nemyslitelné, aby v něm bylo pokračováno bez vůle oprávněného jen pro zájem povinného; zastavení řízení je pojmově vždy v zájmu povinného. Nad to nelze ani nepoukázat na okolnost, že obecně je v §96 odst. 4 o.s.ř. podmínka souhlasu druhého účastníka řízení (zde povinné) se zpětvzetím návrhu vázána na to, že ve věci nezačalo jednání, ve věcech výkonu rozhodnutí však jednání pravidelně užívaným procesním institutem není, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se obvykle rozhoduje bez znalosti stanoviska povinného. Ostatně oprávněný má k ukončení nařízeného výkonu k dispozici i jeho zastavovací důvod dle §268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., ve vztahu k takovému jeho úkonu je stanovisko povinného zásadně zcela bezvýznamné (viz též JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Ljubomír Drápal: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str.212). V rámci zásady jednotnosti řízení pak odvolací řízení představuje s řízením před soudem prvního stupně jednotu; vedení odvolacího řízení jen pro přezkum správnosti prvostupňového rozhodnutí, které ztratilo jakýkoli smysl, by odporovalo logické zásadě dostatečného důvodu pro trvání procesu. Nákladové souvislosti, jež samy o sobě rovněž nemohou být důvodem pro pokračování řízení, na němž oprávněný netrvá, jsou posuzovatelné pravidly pro rozhodování o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud proto nijak nepochybil, když osud dalšího trvání řízení spojil i bez znalosti stanoviska povinné s dispozicí oprávněného a dovolací důvody nebyly uplatněny právem.
Protože dovolání povinné nelze mít za důvodné, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; oprávněnému vznikly náklady představované odměnou jeho advokáta. podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 1, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu