ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2862.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2862/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Městské části P., zastoupené advokátem, proti povinným 1/ J. B. a 2/ J. B., zastoupeným advokátkou, pro 102.080.-Kč s příslušenstvím, o nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 7808/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.června 2004, č.j. 17 Co 238/2004 – 21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, tak že návrh na nařízení exekuce zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem I.stupně ( výrok II. jeho usnesení) a oprávněné uložil výrokem III. usnesení zaplatit povinným k rukám jejich právní zástupkyně částku 12.050.-Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Oprávněná ve včasném dovolání namítla svůj nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení; má za to, že takové rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež dovozuje z nedostatečného odůvodnění aplikace §142 odst. 1 o.s.ř.. neboť nebyly důsledně hodnoceny důvody, které vedly k zamítnutí návrhu a které oprávněná přičítá pochybení soudu prvého stupně.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř., tedy mimo jiné že směřuje do rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je nad to zákonnou úpravou §238a o.s.ř. výslovně zařazeno mezi taková rozhodnutí.
Rozhodováním ve věci samé standardní judikatura rozumí rozhodováním o věci, která je oním předmětem, pro nějž se řízení vede (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp.zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/98). V řízení o nařízení exekuce takové rozhodnutí výrokově vyjadřuje nařízení exekuce nebo zamítnutí návrhu na její nařízení; vlastnosti takového rozhodování nemá akcesorický nákladový výrok jen procesní povahy, proti němuž dovolatelka v této věci zaměřila obsahově své dovolání.
Přípustnost podání dovolání jen proti nákladovému výroku nelze dovodit z žádného z ustanovení upravujících možnost dovolacího přezkumu, dovolacímu soudu proto nezbývá, než dovolání směřující jen proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení (jež navíc není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) odmítnout za postupu dle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř.
Oprávněná s dovoláním úspěšná nebyla, povinným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu