ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2922.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2922/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Č. B., proti povinnému M. Č., zastoupenému obecným zmocněncem, pro 2.413.185,- Kč, přikázáním jiné peněžité pohledávky, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 58 E 802/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2005, č.j. 19 Co 523/2005-95, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2005, č.j. 19 Co 523/2005-95, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 31. 8. 2004, č.j. 58 E 802/2004-40, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 9. 2004, č.j. 58 E 802/2004-45 (jímž okresní soud nařídil podle vykonatelných výkazů nedoplatků oprávněného výkon rozhodnutí), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Dospěl k závěru, že oprávněný neprokázal existenci majetkového práva povinného vůči P. M., neboť ze smlouvy o uložení peněžních prostředků na svěřeneckém účtu advokáta u banky ani z kupní smlouvy ze dne 11. 5. 2004 nevyplývá, že by složená kupní cena měla být vyplacena povinnému.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že ujednání čl. 2.4. kupní smlouvy nemá za následek zánik vlastnického práva povinného k penězům, jež získal za prodej nemovitostí; paní M. Č. je tímto ujednáním pouze zmocněna k převzetí peněžních prostředků za povinného (tomu ostatně nasvědčuje výslovné prohlášení povinného, že na převzetí kupní ceny paní Č. je třeba nahlížet, jako by byla vyplacena jemu osobně). Námitku, že kupní cena byla povinnému vyplacena již roce 1995 při vypořádání společného jmění manželů, považuje za účelovou. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Je ustáleným výrazem soudní praxe, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá pouze to, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Otázku, zda povinný skutečně má peněžitou pohledávku vůči svému dlužníkovi, soud při nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nezkoumá a vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1128/2004). Má-li dlužník povinného zato, že pohledávka postižená výkonem rozhodnutí neexistuje, může se ubránit jejímu vymožení v řízení o poddlužnické žalobě podané oprávněným podle §315 odst. 1 o.s.ř.
Jestliže v souzené věci odvolací soud (implicitně) vycházel z právního názoru, že námitku neexistence postižené pohledávky ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí lze zohlednit, je jeho právní posouzení této otázky nesprávné.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, §243b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech oprávněného v dovolacím řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu