ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2927.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2927/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. B. A. C., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému K. M., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, pro částku 403.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. E 2654/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 31. 8. 2005, č. j. 12Co 251/2003-53, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 31. 8. 2005, č. j. 12 Co 251/2003-5, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení z 19. 12. 2002, č. j. E 2654/2002-19, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh na nařízení výkonu – po jeho meritorním posouzení, zejména z hlediska ustanovení §14 odst. 1 písm. d/ a e/ a §28 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. v rozhodném znění a §338b až 338e o.s.ř. – zamítl. Svůj kladný závěr o včasnosti odvolání odůvodnil tím, že k doručení usnesení soudu prvního stupně povinnému uložením na poště dne 16. 1. 2003 (č.l. 21a) nemohl přihlédnout, jelikož doručenka neobsahovala jednu z náležitostí předepsaných ustanovením §50e o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2004, totiž jméno a příjmení doručovatele. Podle jeho názoru postupoval soud prvního stupně správně, doručil-li své usnesení opětovně dne 25. 2. 2005 (viz doručenka u č. l. 21b), nyní prostřednictvím Policie České republiky (viz písemný pokyn soudce kanceláři na č. l. 22); odtud pak odvolací soud dovodil, že bylo-li odvolání podáno k poštovní přepravě dne 10. 3. 2003 (viz č. l. 36 a obálka na č. l. 40), stalo se tak včas.
V dovolání oprávněná namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje především v tom, že – ač ve svém vyjádření k odvolání (č. l. 49) zdůrazňovala, že povinnému bylo usnesení okresního soudu řádně doručeno uložením (16. 1. 2003) na poště, a že tedy nelze počátek běhu odvolací lhůty odvozovat teprve ode dne opětovného, tudíž nesprávného doručení prostřednictvím Policie ČR dne 25. 2. 2003 – odvolací soud přes její návrhy na provedení šetření okolností rozhodných pro posouzení počátku běhu odvolací lhůty požadované jednání nenařídil, navržené šetření neprovedl a – posoudiv odvolání (podle oprávněné nesprávně) jako včasné – věcně je projednal.
Povinný navrhl zamítnutí dovolání.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.
Podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
A právě takovou jinou vadou (ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) trpí dané řízení. Soudní praxe i literatura (srov. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, 1266. s., vysvětl. 3) považuje za typickou „jinou“ vadu řízení, jestliže v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, tedy jestliže se jimi soud nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání (doložení) byly nabídnuty důkazy.
Podle §50e odst. 4 o. s. ř. v rozhodném znění doručenka, která obsahuje (v §50e odst. 1) stanovené náležitosti, je veřejnou listinou.
Z uvedeného ustanovení ovšem neplyne, že nemá-li doručenka předepsané náležitosti (v daném případě jméno a podpis doručovatele /§50e odst. 1 písm. f/ a h/), soud „z ní nevychází“, že ji tedy bez dalšího pomine (jak uzavřel odvolací soud, který pak dále dovodil závěr o správnosti opakovaného doručení).
Soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18, ročník 1998, pod poř. č. 127) i literatura (viz Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C.H. Beck, 2003, 194. s., vysvětl. 2) shodně dospěly k závěru, že nedostatek předepsaných náležitostí doručenky má za následek (pouze) to, že ji (sice) nelze považovat za veřejnou listinu, že však soud musí vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem.
V daném případě tedy nemohl krajský soud při posuzování počátku běhu odvolací lhůty jednoduše uzavřít, že z doručenky dokládající uložení zásilky na poště „vycházet (pro nedostatek předepsaných náležitostí) nelze“, a že „tudíž soud prvního stupně i správně opakoval pokus o doručení…“. Bude tedy na něm, aby provedl šetření, zda bylo povinnému rozhodnutí doručeno uložením na poště v souladu s ustanovením §46 odst. 4 o. s. ř. v rozhodném znění. Při tomto šetření se uplatní závěry přijaté ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 1532/97 (zejména formulované na s. 417 zdola, 418 shora) a dále v usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002, pod poř. č. 25, pod bodem I. a II. (s. 114/236), tedy na kterém z účastníků spočívá důkazní břemeno a zda je třeba nařídit jednání.
Protože odvolací soud – veden nesprávným názorem, že neobsahovala-li doručenka předepsané náležitosti, nebylo z ní možno vycházet a bylo nutno pokus o doručení opakovat – potřebné šetření neprovedl, zatížil řízení vadou, jež mohla – a měla – za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud – aniž se mohl zabývat otázkou správnosti meritorního posouzení věci – napadené rozhodnutí bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu