ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2968.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2968/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. B., proti povinnému M. R., pro 16.000,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. E 2263/97, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 16. května 2000, č. j. 30 Co 140/2000-76, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 16. května 2000, č. j. 30 Co 140/2000-76, se ve výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání oprávněného, a ve výroku o nákladech odvolacího řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud rozvrhovým usnesením z 21. prosince 1999, č. j. E 2263/9767  poté co krajský soud usnesením ze dne 30. srpna 1999, č. j. 30 Co 592/9956, jeho předchozí usnesení z 12. května 1999, č. j. E 2263/9748, (jímž oprávněnému přikázal částku 21.071, Kč, a této pohledávce určil čtvrté pořadí za pohledávkou státu, finančního úřadu a zdravotní pojišťovny) zrušil s odůvodněním, že je třeba ocenit závadu (věcné břemeno doživotního užívání ve prospěch M. R.) váznoucí na nemovitosti a promítnout ji do její ceny - přikázal po srážce ceny věcného břemene převzatého vydražitelem oprávněnému částku 6.614, Kč, a to ve čtvrtém pořadí.
Usnesení soudu prvního stupně napadli odvoláním oprávněný a vydražitel. S ohledem na zpětvzetí odvolání vydražitele krajský soud shora označeným usnesením řízení o jeho odvolání podle §207 odst. 2 občanského soudního řádu zastavil (výrok II.) a odvolání oprávněného, jež posoudil jako podané osobou neoprávněnou, odmítl (výrok I.) s odůvodněním, že nebylo-li pořadí ostatních pohledávek popřeno při rozvrhovém jednání, v odvolání již takovou námitku účinně uplatnit nelze.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný, zastoupený advokátkou, včasným dovoláním, jímž namítá, že řízení bylo stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí současně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. spatřuje ve skutečnosti, že i když byla odhadní cena nemovitostí povinného stanovena pravomocně (v prvním stupni) částkou 141.370,- Kč (v důsledku čehož byla jeho pohledávka, byť jako v pořadí čtvrtá, uspokojena původním rozvrhovým usnesením částkou 21.071,- Kč, tedy v plné výši), krajský soud – podle oprávněného nezákonně – původní rozvrhové usnesení zrušil s odůvodněním, že v ceně podstaty má být promítnuta cena věcného břemene, jímž jsou nemovitosti zatíženy. V důsledku snížení ceny nemovitostí o částku 83.650,- Kč, představující cenu doživotního užívání nemovitostí M. R., pak při – dle oprávněného nesprávném – stanovení pořadí pohledávek (proti němuž původně nic nenamítal proto, že jeho pohledávka byla uspokojena v plném rozsahu) došlo k tomu, že druhým rozvrhovým usnesením byla jeho pohledávka uspokojena pouze do částky 6.614,- Kč. Protože teprve tímto rozhodnutím „bylo uspokojení jeho pohledávky zkráceno“, měl odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit se závazným právním názorem, že „má být vydáno nové rozvrhové usnesení ve znění usnesení původního.“ Jestliže krajský soud namísto toho odvolání odmítl, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 16. května 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř.) je důvodné, byť pouze potud, že nesprávné je právní posouzení oprávněného jako osoby k podání odvolání neoprávněné, a v důsledku toho pak i odmítnutí odvolání.
Jelikož vady podle ustanovení §237 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou (oprávněný sice odůvodňuje dovolání poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., tuto vadu však obsahově nevymezuje) a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu správnost právního závěru odvolacího soudu, že odvolání (brojící výlučně proti pořadí dalších pohledávek) podané proti rozvrhovému usnesení účastníkem - jenž, ač rozvrhovému jednání přítomen, námitky proti pořadí pohledávek při něm nevznesl - je odvoláním podaným osobou neoprávněnou.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Právo podat odvolání - jímž lze napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně pokud to zákon výslovně nevylučuje (§201 o. s. ř.) - přísluší zejména účastníkům (kterým byla rozhodnutím soudu způsobena v jejich právech určitá újma spočívající v tom, že jim rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo zcela vyhověno). Odvolání je dále oprávněn podat vedlejší účastník (jestliže jeho úkon neodporuje úkonu účastníka), státní zastupitelství (ve věcech, ve kterých vstoupilo do řízení podle §35 odst. 1 o. s. ř.) a právní nástupce účastníka. Odvolání nemůže podat ten účastník, který se odvolání po vyhlášení rozhodnutí vzdal (§207 odst. 1 o. s. ř.).
Občanský soudní řád žádným svým ustanovením, a tedy ani ustanoveními §336o a §337c odst. 2 o. s. ř. - upravujícími postup soudu při rozvrhovém jednání a rozvrhové usnesení - odvolání proti takovému usnesení nevylučuje, a to ani u účastníka rozvrhovému jednání přítomného. Potud tedy dovolatelově námitce směřující proti nesprávnému posouzení věci, bylo-li jeho odvolání odmítnuto jako podané osobou neoprávněnou, upřít důvodnost nelze.
Právní názor odvolacího soudu, že oprávněný, jenž - ač přítomen rozvrhovému jednání, námitky proti pořadí pohledávek nevznesl - není osobou k odvolání oprávněnou, protože „již nemůže odvoláním zasáhnout do pořadí pohledávek“, tedy správný není. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je  aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu