ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3028.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3028/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení D., proti povinné H. C., s.r.o., zastoupené advokátkou, pro 77.522,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. Nc 1827/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2005, č.j. 10 Co 582/2005-38, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 2. 2005, č.j. Nc 1827/2004-20, kterým okresní soud nařídil podle výkazu nedoplatků oprávněné ze dne 19. 2. 2004, č.j. 1054/04, exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. M. T., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, když doklad o jeho doručení je součástí návrhu na nařízení exekuce. O prvním odvolání povinné ze dne 20. 9. 2004 bylo již rozhodnuto; odvolání proti usnesení ze dne 2. 2. 2005, č.j. Nc 1827/2004-20, podala povinná dvakrát a lze je tedy považovat za jedno odvolání. Skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo povinné doručeno dvakrát, není vadou řízení, která by měla následky předpokládané povinnou.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z poučení obsaženého v usnesení odvolacího soudu – namítá povinná, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Rekapituluje dosavadní průběh řízení a polemizuje se zjištěními odvolacího soudu ohledně doručení usnesení soudu prvního stupně a se závěrem, že obě odvolání proti němu lze považovat za odvolání jediné. Setrvává na své námitce, že oprávněná dosud nedoložila soudu, zda výkaz nedoplatků byl povinné doručen; i kdyby to ovšem bylo prokázáno, návrh na nařízení exekuce byl povinné doručen až v průběhu řízení a je nepřesný a nevykonatelný. Zcela nesprávný je podle přesvědčení povinné postup soudu prvního stupně spočívající v tom, že tento soud zformuloval oprávněné petit; pokud nebyl petit zcela v pořádku, měl soud oprávněnou vyzvat k odstranění vady, což se dosud nestalo. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán (jak tomu bylo v souzené věci, kdy odvolací soud zrušil původní rozhodnutí soudu prvního stupně pro vadu řízení spočívající v nedoručení návrhu na nařízení exekuce povinné), přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka, aniž však uvedla, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, předně zpochybnila závěr, že exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinná výkaz nedoplatků převzala. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatelka vytýká, že zjištění odvolacího soudu ohledně doručení výkazu nedoplatků nemá oporu v provedeném dokazování, neboť oprávněná dosud toto doručení neprokázala.
I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Námitkou, že návrh na nařízení exekuce je nepřesný a „nevykonatelný“ a soud prvního stupně dosud nevyzval oprávněnou, aby vady odstranila (a místo toho jí petit zformuloval sám), uplatňuje dovolatelka dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání v souzené věci rovněž být nemůže.
Námitkou, že návrh na nařízení exekuce jí byl doručen až v průběhu řízení, uplatňuje dovolatelka zmatečnost uvedenou v §229 odst. 3 o.s.ř., spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem; tato zmatečnost však není dovolacím důvodem vůbec a soud se jí – vzhledem k nepřípustnosti dovolání – nemůže zabývat ani podle §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř.
Rovněž ostatní dovolatelčiny námitky (ohledně dat doručení usnesení soudu prvního stupně a obsahového posouzení dvou odvolání proti němu) mají ryze procesní charakter a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemohou.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je (bez dalšího) přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu