ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3177.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3177/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného P. S. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Zimou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Drážce 1549, proti povinnému Ing. J. Š. , zastoupenému Mgr. Janem Horáčkem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo náměstí 839/13, pro 1.216.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. E-Nc 1906/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. února 2015, č. j. 40 Co 723/2014-111, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 10. 2014, č.j. E-Nc 1906/2004-95, v odvoláním napadené části, tedy ve výroku II., jímž bylo pro překážku věci rozhodnuté zastaveno řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 30.4. 2014 ve znění jeho doplnění ze dne 22. 9. 2014. Dovolatel má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že dřívější rozhodnutí Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2005, č. j. E-Nc 1906/2004-46, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2005, jímž došlo k zamítnutí předchozího návrhu povinného na zastavení exekuce, překážku věci rozhodnuté nezaložilo, protože dřívější návrh na zastavení exekuce povinný opřel o skutkové tvrzení, že vymáhaná pohledávka zanikla z důvodu jejího „zaplacení, resp. splnění věřiteli“, zatímco aktuální návrh na zastavení exekuce je odůvodněn skutečností, že „vymáhaná pohledávka byla povinným oprávněnému uhrazena“.
Soud prvního stupně i odvolací soud vyšly z toho, že v předmětné věci byla exekuce nařízena usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 6. 2004, č. j. E-Nc 1906/2004-6, a to k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.2016.667,- Kč s příslušenstvím vůči povinnému, podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sp. zn. NZ 157/2002, N 156/2002, sepsaného dne 23. 10. 2002 JUDr. Janou Udržalovou, notářkou v Chrudimi. Dřívější návrh povinného na zastavení exekuce (ze dne 22. 12. 2004 doplněný dne 16.2. 2005) Okresní soud v Přerově zamítl usnesením ze dne 24. 6. 2005, č. j. E-Nc 1906/2004-46, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2005. Dřívější návrh byl přitom vymezen tvrzením povinného, že dluh, který je předmětem vykonávacího řízení, byl povinnému „zaplacen“ dne 23. 9. 2002 s tím, že „vyrovnání“ závazku povinného vůči oprávněnému vyplývá z listin přiložených k návrhu na zastavení exekuce, jimiž byla sdělení tehdejší zástupkyně povinného ze dne 29. 7. 2002, informující o možnosti úhrady dlužné částky formou rozdílu mezi dlužnou částkou 1.400.000,- Kč a skutečnou kupní cenou za dům na ulici Kosmákova v P., kupní smlouva ze dne 11. 2. 1999 uzavřená mezi povinným a jeho manželkou na straně prodávajících a oprávněným na straně kupující ohledně nemovitostí – domu na st. p. č. 3314, st. parcely č. 3314 a parcely č. 3313, zapsáno na listu vlastnictví č. 5966 v katastrálním území P., za kupní cenu 1.400.000,- Kč, a kupní smlouva týkající se předmětných nemovitostí uzavřená dne 23. 9. 2002 mezi oprávněným jako prodávajícím a společností TSE – technologický servis s.r.o. jako kupujícím, za kupní cenu 1.400.000,- Kč. Aktuální návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 30. 4. 2014 a doplněný dne 22. 9. 2014 povinný odůvodnil tak, že mezi ním a oprávněným došlo k „vypořádání“ dluhu, jehož vymožení je předmětem exekuce, tak, že dne 23. 9. 2002 oprávněný jako nový nabyvatel výše uvedených nemovitostí, které mu dal „do zástavy na půjčku“ povinný, tyto nemovitosti prodal společnosti TES-technologický servis s.r.o., a to za částku 2.600.000,- Kč s tím, že v kupní smlouvě byla uvedena pouze částka 1.400.000,- Kč a zbývajících 1.200.000,- Kč dostal oprávněný od společnosti TES-technologický servis s.r.o. „bokem“ v hotovosti.
Jak dřívější, tak aktuální návrh povinného na zastavení exekuce, se opírají o tutéž právní skutečnost, kterou je prodej nemovitostí, jež měl povinný podle svého tvrzení poskytnout oprávněnému „do zástavy na půjčku“, k němuž došlo kupní smlouvou mezi oprávněným jako prodávajícím a společností TSE – technologický servis s.r.o. jako kupujícím ze dne 23. 9. 2002, když povinný má za to, že tento prodej vedl k vyrovnání pohledávky, která je předmětem exekuce. Jestliže odvolací soud s odkazem na ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu) a §103, §104 odst. 1 a §159a odst. 5 občanského soudního řádu uzavřel, že návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 30. 4. 2014 (doplněný dne 22. 9. 2014) se opírá o tutéž skutečnost, o kterou povinný opřel svůj dřívější návrh na zastavení exekuce ze dne 22. 12. 2004 (doplněný dne 16. 2. 2005), a věcnému rozhodnutí o aktuálním návrhu na zastavení exekuce proto brání překážka věci rozhodnuté, jeho právní názor odpovídá rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Další návrh povinného na zastavení exekuce v tomtéž řízení, mezi týmiž účastníky, pro tutéž pohledávku a na základě stejných, pouze blíže rozvedených skutkových tvrzení, je svou podstatou totožný s dřívějším návrhem na zastavení exekuce. Jestliže o dřívějším návrhu již bylo pravomocně rozhodnuto (usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2005, č. j. E-Nc 1906/2004-46, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2005), nelze o aktuálním návrhu povinného na zastavení exekuce rozhodnout pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 408/2009). Přitom není důvod, aby dovolatelem nastolená právní otázka byla nyní posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu