ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3203.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3203/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A. – C. a. s., proti povinnému P. M., zastoupenému advokátem, pro 51 313 063,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 Nc 1520/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2006, č. j. 6 Co 1635/2006-54, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2006, č. j. 6 Co 1635/2006-54, a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 25. 5. 2006, č. j. 6 Nc 1520/2004-48, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2006, č. j. 6 Nc 1520/2004-48 (kterým okresní soud částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 8. 4. 2004, č. j. 6 Nc 1520/2004-33). Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul sice obsahuje určité nepřesnosti, nikoli však takového rázu, aby ho činily nevykonatelným. Jestliže v záhlaví exekučního titulu jsou jasně rozlišeni dva žalovaní, ale ve výroku exekučního titulu je použita pouze formulace „žalovaný“, pak je třeba při zkoumání materiální vykonatelnosti exekučního titulu postupovat podle §261a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a nepřesné údaje doplnit tak, že povinnost uloženou exekučním titulem mají splnit rovným dílem oba žalovaní uvedení v záhlaví exekučního titulu. Exekuce tak byla zastavena o částku 25 656 531,50 Kč, tomu odpovídající příslušenství z této částky a jednu polovinu nákladů řízení.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Je přesvědčen, že soudy nepatřičně vykládají a rozšiřují výklad ustanovení §261a odst. 3 o. s. ř., neboť z exekučního titulu nevyplývá, že povinnost má plnit více povinných ani že se v daném případě jedná o dělitelné plnění. Výrok exekučního titulu ukládá povinnost pouze jednomu žalovanému, který zde není individualizován, přičemž směřuje, jak lze dovodit z jeho záhlaví, proti dvěma žalovaným. Aby byl správný závěr soudu, že se jedná o povinnost více žalovaných, pak by musel být výrok formulován v množném čísle, nikoli v čísle jednotném. Pro odstranění takové neurčitosti neobsahuje ustanovení §261a o. s. ř., ani jiná ustanovení o. s. ř., žádnou fikci, a proto je rozhodnutí nevykonatelné. Navrhuje, aby napadené usnesení a s ním i usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud posoudil otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto je i důvodné.
Podle §261a odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.
Podle §261a odst. 3 o. s. ř. má-li podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak, jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem.
Podle §155 odst. 1 o. s. ř. obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.
Obsah rozhodnutí soud vyjadřuje v jeho výroku (§155 odst. 1 o. s. ř.) a jen tato část rozhodnutí je závazná (§159a o. s. ř.). Splnění předpokladů materiální vykonatelnosti musí proto vyplývat z výroku rozhodnutí. Neobsahuje-li titul pro výkon rozhodnutí všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 o. s. ř., může být podle něj nařízen výkon rozhodnutí jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle §261a odst. 2 a 3 o. s. ř., v případě exekuce podle §40 odst. 2 a 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Není-li možné z titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 o. s. ř. dovodit ani s přihlédnutím k povaze věci nebo ke způsobu výkonu, nemůže být takový titul způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).
V projednávané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 1998, č. j. Sm 00019/98-37, v jehož záhlaví jsou jako žalovaní označeni 1) M. s. V. s. r. o., a 2) P. M. Výrok exekučního titulu je formulován tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení tohoto platebního rozkazu 51 313 063,- Kč (z toho 51 313 063,- Kč jistiny a 171 043,- Kč odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze) s 6% úroky jdoucími z částky 51 313 063,- Kč od 3. 2. 1998 do zaplacení a nahradit žalobci v téže lhůtě náklady řízení v částce 1 006 844,- Kč.
Z uvedeného lze dovodit, že výrok exekučního titulu postrádá přesné označení povinné, resp. povinných osob, když v řízení, jehož účastníky byli dva žalovaní, označuje jako povinnou osobu pouze „žalovaného“, a nelze ani v souvislosti se záhlavím exekučního titulu vyložit, o kterého žalovaného se jedná, přičemž exekuční titul současně neobsahuje výrok ohledně povinností zbývajícího žalovaného. Má-li být však výrok určitý a vykonatelný, musí nejen přesně a určitě vymezovat předmět plnění, ale zároveň musí i přesně a nezaměnitelně identifikovat účastníky řízení. Vzhledem k tomu, že exekuční titul ve svém výroku postrádá přesnou individualizaci povinného a činí ho to tak nesrozumitelným, je možné tuto chybu opravit pouze podle ustanovení §164, věty druhé, o. s. ř. ve spojení s §175 odst. 2 o. s. ř. a §174 odst. 4 o. s. ř., vydáním opravného usnesení v nalézacím řízení, neboť daný výrok ani nestanovil povinnost více povinným, a tak užití ustanovení §261a odst. 3 o. s. ř. nepřichází v úvahu.
V souladu se soudní praxí lze uzavřít, že má-li být exekuční titul po materiální stránce vykonatelný, musí ve svém výroku obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, jakož i přesné vymezení práv a povinností k plnění. Exekuční titul, který tyto náležitosti nemá, není vykonatelným a nemůže být podkladem pro nařízení exekuce. Bude-li exekuce přesto nesprávně nařízena, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastavena podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §269 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. R 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, s. 161, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 1996, sp. zn. 19 Co 372/96, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 2, ročník 1998, na str. 29-30).
Protože soudy obou stupňů vycházely z opačného názoru, Nejvyšší soud zrušil jejich rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) v dalším řízení závazný (§243 odst. 1, část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu