ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3232.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3232/2017-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, proti povinným 1) K. P. H. n. M., a 2) F. K. , H., zastoupenému Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastným, advokátem se sídlem v Opavě, Olomoucká č. 153/25, pro 315 062 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 2585/2008, o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2017, č. j. 10 Co 929/2016- 43, takto:
Dovolání povinného 2) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2017, č. j. 10 Co 929/2016- 43, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soud v Opavě ze dne 20. 10. 2016, č. j. 29 Nc 2585/2008-26, o zamítnutí návrhu povinného 2) na zastavení exekuce vedené srážkou z příjmu povinného (zde důchodu) pro nemajetnost povinného 2), odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je dle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel v dovolání ustanovení §237 o. s. ř. vůbec nezmiňuje a předpoklad přípustnosti dovolání vymezuje tak, že „v dovoláním napadeném rozhodnutí řešená otázka existence naplnění předpokladů pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., která je vedena a prováděna pouze srážkou z příjmu povinného 2), nemůže nikdy naplnit účel exekuce, tj. úhradu vymáhané pohledávky v reálném čase, když výše pohledávky v průběhu času se bude stále zvyšovat o příslušenství“, což žádnému hledisku uvedenému v §237 o. s. ř. neodpovídá; podle jednoho ze zákonných předpokladů přípustnosti, k němuž dovolatel zřejmě směřoval, se sice lze domáhat, aby rozhodná otázka hmotného nebo procesní práva byla Nejvyšším soudem posouzena jinak, ale musí jít o právní otázku dříve vyřešenou právě dovolacím - nikoli odvolacím - soudem.
Na rámec řečeného je namístě připomenout, že Nejvyšší soud již vyslovil právní názor, že zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř se uplatňuje především tehdy, je-li nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nemovitých věcí či závodu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3434/2010). Zastavení exekuce z tohoto důvodu tak nemíří na provádění exekuce srážkami ze mzdy, postup v případě nedostatečného výdělku povinné osoby upravuje §290 o. s. ř.
Dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3102/2012, uzavřel, že pobírá-li povinný mzdu v postižitelné výši (což je i případ dovolatele, kterému jsou v rámci této exekuce srážkou z příjmu prováděny srážky z důchodu ve výši 1463 Kč měsíčně), není dán důvod pro zastavení exekuce podle §290 odst. o. s. ř. Od tohoto názoru nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat ve směru naznačeném v dovolání, tj. že je třeba přihlédnout k ekonomickému smyslu, aby vymáhaná pohledávka byla uspokojena v reálném čase a nevedla pouze k potrestání povinného za neplnění povinností, a v podstatě vyhodnotit, zda existuje reálná naděje, že bude vymáhaná pohledávka vůbec kdy uspokojena. Byť podobnými úvahami se soud (soudní exekutor) řídí při posuzování vhodnosti vedení výkonu rozhodnutí určitým způsobem, v případě exekuce srážkami ze mzdy vzhledem k právní úpravě pro dané úvahy místo není.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu