ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.324.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 324/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. K., a.s., zastoupené advokátem, proti povinné R., s.r.o. – v likvidaci, pro 193.011,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 E 846/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2004, č.j. 9 Co 1050/2004-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 26. 4. 2004, č.j. 50 E 846/99-39, jímž Okresní soud v Ostravě zastavil podle ustanovení §326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí (nařízený podle platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 7 Ro 923/98, usnesením ze dne 1. 9. 1999, č.j. 50 E 846/99-5). Odvolací soud dospěl k závěru, že důvod pro použití ustanovení §326a o.s.ř. byl dán a že nezávisí na kvalitě a kvantitě informací o majetku povinné poskytnutých oprávněnou v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Okolnost, zda při provádění výkonu rozhodnutí docházelo k průtahům, shledal irelevantní.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. – namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Uvedla, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podala neprodleně poté, co obdržela od soudu soupis majetku povinné a informaci o tom, kde se majetek nachází; k provedení (bezvýsledného) soupisu v sídle povinné až 3. 7. 2000 nebyl proto žádný důvod. Ustanovení §326a o.s.ř. nelze aplikovat tak, že soud nejprve průtahy v řízení umožní povinné rozprodávat movitý majetek a poté výkon rozhodnutí zastaví s tím, že po více než pěti letech nelze postižitelné věci povinné nalézt. Takový postup soudu je v rozporu s ustanovením §6 o.s.ř. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti nebrojí proti nesprávnému posouzení předpokladů pro zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, nýbrž svoji kritiku směřuje proti liknavému postupu soudu při provádění výkonu rozhodnutí, v důsledku něhož se údaje o majetku povinné a místě, kde se nachází, poskytnuté oprávněnou, staly bezcennými. Tyto výtky se však právního závěru určujícího pro napadené rozhodnutí netýkají (zastavení výkonu rozhodnutí proto, že oprávněna neoznačila ve stanovené lhůtě místo, kde jsou věci povinné, které by mohly být prodány). Případné průtahy v řízení nemají na aplikaci §326a o.s.ř. žádný vliv; ochrana v tomto směru je oprávněné zajišťována jinými procesními prostředky (srov. obdobně odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44).
Absence dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. znamená, že chybí hledisko pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud vyplývá i závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. l a §146 odst. 3, per analogiam, o.s.ř.; povinné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu