ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.339.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 339/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. J., zastoupené advokátem, proti povinné D. P., zastoupené advokátem, pro 200.000,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 4633/2000, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001, č.j. 18 Co 415/2001-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 5. 2001, č.j. E 4633/2000-12, nařídil – podle rozsudku téhož soudu ze dne 16. 12. 1999, sp. zn. 13 C 315/93, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 12 Co 308/2000 – k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 200.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné (domu č.p. 2307, pozemku parc. č. 1069-zastavěná plocha a pozemku parc. č. 1070-zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 106 pro obec P. a katastrální území S.), povinné zakázal nemovitosti převést na jiného nebo je zatížit, uložil jí, aby v určené lhůtě oznámila soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo, a zavázal ji k náhradě nákladů výkonu ve výši 10.400,- Kč. V rozsahu, jímž se oprávněná domáhala nařízení výkonu rozhodnutí pro úroky z prodlení od 25. 11. 2000 do 22. 1. 2001 v částce 8.250,50 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 10 % p. a. od 23. 1. 2001 do zaplacení, návrh zamítl a řízení o výkon rozhodnutí co do částky 200.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 29. 12. 2000 do zaplacení zastavil (oprávněné vrátil přeplatek na soudním poplatku). Ve vztahu k výroku o nařízení výkonu rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, oprávněná prokázala, že nemovitosti jsou ve vlastnictví povinné, a navržený způsob výkonu neshledal – s přihlédnutím k výši vymáhané pohledávky a k osobním poměrům povinné, která již v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem poukazovala na to, že je důchodkyní a dvoutřetinový podíl na nemovitostech je jejím jediným větším majetkem – nevhodným (§264 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 2001, č.j. 18 Co 415/2001-22, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a povinné uloženy související povinnosti, a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Předpoklady, které ustanovení §251 a §335 odst. 1 věty první o.s.ř. k nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí vyžaduje, měl za splněné a – vycházeje ze zjištění soudu prvního stupně, podle něhož povinná je důchodkyní a „žádný jiný majetek, z něhož by mohla být pohledávka oprávněné v přiměřené lhůtě uspokojena, nemá“ – přisvědčil i závěru, že navržený způsob výkonu rozhodnutí není ve smyslu §264 odst. 1 o.s.ř. zřejmě nevhodný (ostatně ani povinná v odvolání jiné řešení nenavrhla).
Rozhodnutí odvolacího soudu, a to nejen v části týkající se věci samé, nýbrž výslovně i v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, napadla povinná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Odvolacímu soudu – prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – oponuje v tom, že se zřetelem k výši vymáhané pohledávky a ceně nemovitostí zhodnotil navržený způsob výkonu jako nikoliv zjevně nevhodný; současně je toho názoru, že „vhodnost … prokazuje a tvrdí v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněný,“ jinými slovy, že oprávněnou tížily povinnosti tvrdit a prokázat, že prodej nemovitostí je ve smyslu §264 odst. 1 o.s.ř. vhodným způsobem výkonu (a tyto procesní povinnosti nesplnila). Námitka směřující proti zjištěním učiněným z obsahu nalézacího spisu, jež odvolací soud převzal, je podřaditelná důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci), popř. důvodu uvedenému v §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posuzoval, zda dovolání je (jak ve vztahu k výroku o věci samé, tak i ve vztahu k výroku o nákladech řízení) přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné pouze při splnění předpokladů vymezených ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí soudu prvního stupně), lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 a 2 o.s.ř. je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Jestliže se tedy dovolatelka také ohradila proti skutkovým zjištěním (na jejichž základě soudy obou stupňů posuzovaly vhodnost prodeje nemovitostí) namítajíc jejich nesprávnost, popř. neúplnost, uplatnila důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, popř. §241a odst. 3 o.s.ř.; pro posouzení, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zásadní právní význam, jsou tvrzení jim odpovídající bezcenná.
Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.) je možné zásadní právní význam usnesení odvolacího soudu spojovat toliko s otázkami, zda prodej nemovitostí je zřejmě nevhodným způsobem výkonu rozhodnutí (§264 odst. 1 o.s.ř.), a zda povinnosti tvrzení a důkazní stran vhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí zatěžují oprávněného.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v zákoně (srov. §257 o.s.ř.). Ukládá-li vykonávané rozhodnutí zaplacení peněžité částky (jako je tomu v souzené věci), jsou k dispozici způsoby vyjmenované v §258 odst. 1 o.s.ř., tj. srážky ze mzdy, přikázání pohledávky, prodej movitých věcí a nemovitostí, prodej podniku a zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitosti.
Vhodnost způsobu výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžité plnění zkoumá soud i z úřední povinnosti již ve stadiu rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 3. 1967, sp. zn. 7 Co 159/67, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21). Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem (§264 odst. 1 o.s.ř.). Případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhl-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je - jak správně poznamenal odvolací soud - pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně - po slyšení oprávněného - nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně přesahuje výši pohledávky.
Dovolatelka se mýlí, má-li za to, že bylo na oprávněné, aby tvrdila a prokázala, že způsob výkonu rozhodnutí, který navrhla, je ve smyslu ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. vhodný.
V řízení o výkon rozhodnutí musí oprávněný, navrhuje-li nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, vylíčit rozhodující skutečnosti; toho se zhostí tak, že v návrhu na nařízení výkonu přesně specifikuje rozhodnutí, jehož výkon požaduje (exekuční titul), prohlásí, že povinný zcela nebo zčásti (a v jakém rozsahu) nesplnil povinnost uloženou mu podkladovým rozhodnutím, aniž by musel nabízet důkazy pravdivosti tohoto tvrzení (formální náležitost návrhu), a označí nemovitosti, jejichž prodej navrhuje (okolnost, že jsou vlastnictvím povinného musí také doložit, resp. osvědčit, srov. §335 odst. 1 větu první o.s.ř.). Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že jím navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný, zákon oprávněnému neukládá. Splnění uvedeného předpokladu, jehož účelem je ochrana povinného před šikanózními exekučními návrhy, je totiž soud povinen zkoumat z úřední povinnosti; to nevylučuje, aby námitku zřejmé nevhodnosti uplatnil v řízení (např. v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu) povinný.
V projednávaném případě – jak správně uzavřel odvolací soud – možnost uspokojit pohledávku oprávněné v přiměřeném čase jiným než navrženým způsobem výkonu, tj. prodejem předmětných nemovitostí, se z obsahu spisu nepodávala a povinná jiný „vhodný“ způsob výkonu nenabídla. Protože obě otázky vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou praxí, není jeho rozhodnutí po právní stránce zásadního významu; dovolání tudíž přípustné není a Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Protože usnesení odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, není rozhodnutím ve věci samé (srov. podmínku vyjádřenou v §237 odst. 1 o.s.ř.) a jelikož rozhodnutí o nákladech řízení nelze podřadit případům vyjmenovaným v ustanoveních §238, §238a a §239 o.s.ř., je dovolání proti němu bez dalšího nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002 pod č. 88); Nejvyšší soud proto – i v této části – dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Povinná (dovolatelka), jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu svých nákladů nemá a oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2002
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu