ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.339.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 339/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobkyně I. H. , zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 468, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s. , se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, identifikační číslo osoby 618 60 069, o vyloučení nemovitostí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 344/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 15. června 2011, č. j. 59 Co 174/2011 - 44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 15. 6. 2011, č. j. 59 Co 174/2011 - 44, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 23. 2. 2011, č. j. 16 C 344/2010 - 29, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení „bytové jednotky č. 890/1 v budově čp. 891, 892 na p.č. st. 2622, 2623, spoluvlastnického podílu id. 333/2675 na společných částech domu čp. 891, id. 891, id. 333/2675 na společných částech pozemků p.č. st. 2622, 2623 v obci a k.ú. Hulín, vše zapsáno na LV č. 10604 a LV č. 11680 pro obec a k.ú. Hulín v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, k.p. Kroměříž“ (dále jen „předmětné nemovitosti“), z exekuce na majetek povinného „P. V.“, nařízené usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 9. 2006, č. j. 4 Nc 3666/2006 - 6, vedené soudním exekutorem Mgr. Martinem Tunklem, exekutorem v Plzni-město, a jímž rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze stejného skutkového stavu jako soud prvního stupně, tedy že na majetek povinného P. H. byla k návrhu oprávněného pravomocným usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 9. 2006, č. j. 4 Nc 3666/2006 - 6, nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, který exekučním příkazem ze dne 10. 10. 2006, č. j. 94 EX 9570/06 - 5, rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného, a exekučním příkazem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 94 Ex 9570/06 - 9, o provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného, že dne 30. 6. 2007 uzavřela žalobkyně s P. H. manželství, že manželé nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 6. 10. 2008 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne 12. 1. 2009 předmětné nemovitosti do společného jmění manželů (dále jen „SJM“) a že na příslušných listech vlastnictví je zanesena poznámka o vydání usnesení soudu o nařízení exekuce proti povinnému. Krajský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vylučovací žaloba není opodstatněná, resp. že je předčasná, neboť soudní exekutor nevydal v probíhajícím exekučním řízení exekuční příkaz na prodej předmětných nemovitostí; nepřisvědčil proto námitce žalobkyně, že by prováděnou exekucí bylo nepřípustně zasaženo do jejích vlastnických práv. Pokud pak žalobkyně namítala, že takový zásah do jejích vlastnických práv nastal a že trvá vzhledem k poznámce na listech vlastnictví, konstatoval, že vyznačení usnesení o nařízení exekuce proti manželovi žalobkyně nepředstavuje skutečnost, která by svědčila o nepřípustném zásahu do práv žalobkyně, tj. že by nařízením exekuce byla postižena její věc nebo právo podle §267 odst. 1 o. s. ř., a že vyznačení této právní skutečnosti nebrání žalobkyni formálně právně v dispozici s jejím majetkem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje v tom, že „na jedné straně dle §267 odst. 2 písm. b) o. s. ř. se může domáhat vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí za splnění všech zákonem stanovených podmínek, na druhé straně soud vyslovuje předčasnost podání návrhu, byť poznámka uvedená na listu vlastnickém ji výrazně omezuje ve výkonu vlastnického práva“. Dovolatelka opětovně poukazuje na to, že byla-li exekuce na majetek jejího manžela nařízena dne 14. 9. 2006, vznikl dluh jejího manžela před uzavřením sňatku, a nelze tak postihnout majetek (předmětné nemovitosti) náležející do SJM, neboť jej hradila výlučně ze svých prostředků, což však soud nezkoumal. Má za to, že poznámkou na listech vlastnictví došlo k omezení jejího vlastnického, případně spoluvlastnického práva (§123 a 133 odst. 2 obč. zák.), neboť podle katastrálního zákona není možné účinně disponovat s předmětnými nemovitostmi. Odvolacímu soudu dále vytýká, že přehlédl „nepřezkoumatelnost“ rozhodnutí okresního soudu, spočívající v tom, že „opírá své rozhodnutí o ustanovení §162 a §167 o. s. ř.“, která se dané věci netýkají, a dále i nesprávné označení příjmení jejího manžela ve výroku rozsudku. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012) přípustné.
Dovolatelka sice otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu pro právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání vymezila, hodnocením námitek v něm obsažených však k tomuto závěru dospět nelze.
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Podle §154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
Smyslem (účelem) excindační (vylučovací) žaloby podle §267 o. s. ř. je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006).
Jestliže v posuzované věci bylo zjištěno, že v době rozhodnutí odvolacího soudu, tj. dne 15. 6. 2011, nebyl v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 4 Nc 3666/2006, soudním exekutorem vydán exekuční příkaz na prodej předmětných nemovitostí, který má podle §47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, a že by tak exekucí byly tyto nemovitosti postiženy, je zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 28. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 4522/2008).
Námitka dovolatelky, že „poznámkou na listech vlastnictví došlo k omezení jejího vlastnického, případně spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem“, není rovněž způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit.
Podle §14 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, poznámky jsou úkony katastrálního úřadu, které jsou určeny k vyznačení skutečností nebo poměru vztahujícího se k nemovitostem nebo osobě a které nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že poznámka má pouze informativní charakter; jejím smyslem je upozornit toho, kdo chce nabýt věcné právo k nemovitosti, na možné právní vady nemovitosti. Ode dne, kdy byl zápis poznámkou v katastru proveden, nemůže zpravidla nikdo úspěšně tvrdit, že o skutečnostech zapsaných do katastru poznámkou nevěděl (srov. Eva Barešová, Petr Baudyš, Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, 4. vydání, Praha 2007, str. 205; obdobně srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 31. ledna 2007, č. j. 30/2006 - 5, v němž mj. uvedl, že „poznámka slouží pouze jako upozornění na to, že údaje evidované v katastru mohou být v budoucnu dotčeny změnou, neboť právní vztahy, k nimž se údaje vztahují, jsou předmětem soudního či správního řízení. Zápisem poznámky katastrální úřad o ničem nerozhoduje, toliko zaznamenává, aniž by se tomu mohl jakkoli vzepřít, právní skutečnosti nastalé nezávisle na vůli osob, kterým náleží věcná práva k nemovitostem evidovaným v katastru“).
Jen pro úplnost dovolací soud konstatuje, že nesprávnost výroku rozsudku okresního soudu, spočívající v chybném označení příjmení manžela žalobkyně, byla odstraněna opravným usnesením tohoto soudu ze dne 29. 9. 2011, č. j. 16 C 344/2010 - 57, jak z obsahu spisu vyplývá.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu nemá právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. dubna 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu