ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3459.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3459/2019-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. Z. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Kolářem, advokátem se sídlem ve Slaném, Rabasova č. 1396/12, proti povinné P. K. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkou Flídrovou, advokátkou se sídlem v Litomyšli, Rektora Stříteského č. 187, pro 231 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 EXE 789/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. března 2019, č. j. 23 Co 38/2019-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách pověřením ze dne 25. října 2016, č. j. 5 EXE 789/2016-10, pověřil vedením exekuce k vymáhání pohledávky oprávněného ve výši 231 850 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2012, č. j. 13 Cm 122/2012-13, soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov.
Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. října 2018, č. j. 5 EXE 789/2016-145, bylo zastaveno řízení o návrhu povinné na přerušení řízení ze dne 22. 8. 2017 (výrok I.), návrh povinné na přerušení řízení ze dne 5. 9. 2018 byl zamítnut (výrok II.), návrh povinné na úplné zastavení exekuce byl zamítnut (výrok III.), předmětná exekuce byla co do částky 90 846,66 Kč zastavena (výrok IV.), a návrh povinné na odklad exekuce byl zamítnut (výrok V.). Soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1369/2008, uvedl, že návrh povinné na úplné zastavení exekuce z důvodu rozporu vedení exekuce s dobrými mravy zamítl, neboť při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Proto rovněž zamítl provedení důkazů směřující k prokazování těchto tvrzení povinné.
K odvolání povinné Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. března 2019, č. j. 23 Co 38/2019-161, usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích II., III. a V. potvrdil. Odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že v dané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 26. dubna 2012, č. j. 13 Cm 122/2012-13, kdy řízení o námitkách povinné vůči tomuto rozhodnutí nebylo úspěšné, a to ani v řízení před Nejvyšším soudem, jak vyplývá z usnesení tohoto soudu ze dne 30. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1925/2017. Kauzou pro vystavení směnky, na jejímž základě byl vydán předmětný směnečný platební rozkaz, je poskytnutí finančních prostředků ve výši 75 000 Kč ze strany oprávněného dlužníku Z. Z. na základě smlouvy o úvěru č. 006573 ze dne 13. 6. 2011. Úrok byl sjednán ve výši 30 %, RPSN ve výši 37 % ročně. Celkově mel dlužník zaplatit 129 600 Kč v měsíčních splátkách po 2 700 Kč po dobu 48 měsíců. V případě opožděných plateb platí dlužník smluvní pokutu ve výši 0,6 % ze sjednané částky úvěru denně a dále jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 % ze sjednané částky úvěru. Povinná se pak zavázala za dluh dlužníka jako ručitel. Dle odvolacího soudu 30 % úrok z prodlení nenaplňuje limity, pro které by mělo dojít k zásahu formou zastavení exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., tedy že by šlo o úrok, jehož výše by byla rozporná s principy právního státu a dosahovala by dimenzí pro ústavněprávní zásah. Není proto důvod pro odchýlení se od obecného principu, že exekuční řízení je vyhrazeno pro realizaci exekučního titulu a věcný přezkum exekučního titulu nemá v exekučním řízení (obecně) své místo.
Proti části usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok III. soudu I. stupně o zamítnutí návrhu povinné na úplné zastavení exekuce podala povinná dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu „resp. Ústavního soudu, a to konkrétně nálezu Ústavního soudu II. ÚS 3194/18“ v otázce možnosti přezkumu exekučního titulu, kterým je soudní rozhodnutí, v exekučním řízení. Povinná již v návrhu na zastavení exekuce ze dne 12. 12. 2016 a v návrhu na další procesní postup ze dne 22. 8. 2017 řádně vymezila zásadní vady exekučního titulu, šikanóznost exekučního návrhu i nemravnost celého případu a řádně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Exekuční titul, pro který je vedeno exekuční řízení vůči povinné jako ručitelce, nemůže požívat právní ochrany a vedení exekuce na jeho základě je v zásadním rozporu s principy právního státu. Obrana povinné v nalézacím řízení byla navíc „více méně“ znemožněna jednáním manželky dlužníka.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že povinná ve svém podání opakuje pouze argumentaci, kterou již vznesla v průběhu řízení. Její jednání proto považuje pouze za další obstrukční jednání. Dodal, že za povinnou již nemá žádnou pohledávku, neboť tato byla plně uhrazena v rámci předmětného exekučního řízení ke dni 23. 8. 2019.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné dle ustanovení §237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V dané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 26. dubna 2012, č. j. 13 Cm 122/2012-13. Námitky podané povinnou proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu byly odmítnuty pro opožděnost usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2012, č. j. 13 Cm 122/2012-21, přičemž toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2012, č. j. 9 Cmo 334/2012-34. Dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze pak bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1925/2017.
Judikatura Ústavního soudu, na níž dovolatelka odkazuje (nález ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18), ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (k tomu srov. usnesení Ústavní soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019).
Exekučními titulem byl v dané věci směnečný platební rozkaz, tedy rozhodnutí soudu vydané na základě zákonem pevně ukotvené a předvídatelné procedury předepsané zákonem. Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, připustil, že výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Takový důvod pro zastavení exekuce však odvolacím soudem správně nebyl shledán vzhledem k tomu, že vlivem okolností na straně povinné (pro opožděnost) nebyly její námitky proti exekučnímu titulu věcně posouzeny již v nalézacím řízení. Za takové situace je třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, nebo i srov. bod 16. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 502/17 ze dne 10. 1. 2018), a to i v poměrech, v nichž má dojít k zastavení exekuce (srov. s §154 odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě exekuční titul uložil povinné k zaplacení částku 231 850 Kč se 6 % úrokem z prodlení od 14. 3. 2012 do zaplacení za situace, kdy jistina dluhu původně spočívala v úvěru ve výši 75.000,- Kč, jenž byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2011, když úvěr dosud nebyl splacen. Kdyby byl exekuční titul realizován v době, kdy odvolací soud vydal dovoláním napadené rozhodnutí (ke dni 21. 3. 2019), původní jistina by doznala ročního navýšení 28.981,25 Kč. Lze se tak ztotožnit s úvahou odvolacího soudu, že plnění, které má být realizováno, není zcela zjevně nespravedlivé a jeho výkon není ani na místě vyhodnotit jako rozporné s principy právního státu.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu