ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.3494.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3494/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné K. T., zastoupené advokátem, proti povinnému V. T., zastoupenému advokátem, pro částku 254.816,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 3431/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. srpna 2006, č. j. 11 Co 475/2006-21/I, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) odmítl odvolání povinného proti usnesení z 20. 4. 2006, č. j. 15 Nc 3431/2006-5, kterým okresní soud nařídil na jeho majetek exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že povinný přes poučení soudem prvního stupně podle §44 odst. 6 písm. f) exekučního řádu v odvolání neuplatnil žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
V dovolání (posuzováno dle jeho obsahu) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v tom, že exekuce byla nařízena přesto, že oprávněná podala návrh na její nařízení, ač „musela vědět a věděla, že na straně povinného jsou okolnosti, které exekuci brání.“ Ty podle dovolatele spočívají v jeho nemajetnosti, „takže (pokud jde o věci movité) je zřejmé, že výtěžek, kterého by mohlo být dosaženo prováděním exekuce, nebude postačovat ani ke krytí nákladů exekučního řízení“, a dále v okolnosti, že na jeho nemovitostech již váznou omezení k přednostnímu uspokojení pohledávek finančních úřadů v K. a v M., z čehož podle dovolatele plyne, že „v rámci zahájeného exekučního řízení bude exekuovaná pohledávka oprávněné uspokojena jen stěží“.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání jako zjevně nedůvodného.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř.), daný tím, že je v něm řešena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená právní otázka (§237 odst. 3 o. s. ř.), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu (obsažený v jeho rozhodnutí implicitně), že skutečností pro nařízení exekuce podle exekučního řádu nerozhodnou (§44 odst. 10 věta druhá exekučního řádu) je okolnost, že výtěžek, jehož by se exekucí dosáhlo, by nepostačil ani ke krytí jejích nákladů.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolání není důvodné.
Podle §264 odst. 2 o. s. ř. (jehož přiměřené použití předepisuje ustanovení §52 odst. 2 exekučního řádu) soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.
Z uvedeného ustanovení plyne, že důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, případně exekuce, může být i samotná nezpůsobilost výtěžku pokrýt náklady výkonu či exekuce, že by tedy posouzení věci z tohoto hlediska nemuselo být odsouváno teprve do další fáze exekučního řízení, totiž zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; dovolatel však pomíjí, že občanský soudní řád v citovaném ustanovení pro případ zamítnutí návrhu předepisuje podmínku, a to, že nezpůsobilost výtěžku pokrýt náklady exekuce musí vyplývat již z návrhu na její nařízení. Tak tomu v souzené věci není, ostatně povinný splnění uvedené podmínky v odvolání ani v dovolání netvrdil.
Druhá dovolací námitka, spočívající v tvrzení o existenci „omezení váznoucích na nemovitostech k přednostnímu uspokojení pohledávek finančních úřadů“, je při nařízení exekuce soudem – tedy ve stadiu řízení, v němž ještě nebyl stanoven konkrétní způsob provedení exekuce – předčasná a tedy nerelevantní, nehledě navíc na to, že exekuční ani občanský soudní řád nepokládají za důvod k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, případně výkonu rozhodnutí, samotnou okolnost, že „exekuovaná pohledávka bude uspokojena jen stěží“, nýbrž výhradně okolnost jinou (dovolatelem nenamítnutou), totiž navržení výkonu rozhodnutí způsobem, který je zřejmě – vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo – nevhodný (srov. ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř. a §47 odst. 1 věty třetí exekučního řádu).
Nedůvodná je i poslední dovolací námitka, že odvolací soud – nerozhodl-li o návrhu na zastavení exekuce obsaženém v dovolání – „nevyčerpal celý předmět a rozsah řízení a návrhů povinného“ (k tomu srov. závěr přijatý ve zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9 10, ročník 1981 pod poř. č. 21 v němž bylo v druhém odstavci str. 180/518 a druhém odstavci následující strany vysvětleno, kdy je podání povinného třeba posoudit přednostně jako odvolání do usnesení o nařízení exekuce a kdy naopak – podle obsahu – jako návrh na zastavení exekuce).
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2007
JUDr. Vladimír Mikušek , v. r.
předseda senátu