ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3557.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3557/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., zastoupené advokátkou, proti povinné A. R. (dříve S.), pro 10.493,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 3724/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 5. 2006, č.j. 40 Co 468/2006-19, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. 11. 2005, č.j. 24 Nc 3724/2005-6, Okresní soud v Přerově nařídil podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 2. 6. 2005, č.j. 206804/2005-6381-II.výpr., k vymožení pohledávky 4.164,- Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. S., soudní exekutorku; návrh, kterým se oprávněná domáhala podle téhož rozhodnutí nařízení exekuce k vymožení pohledávky 6.329,- Kč, zamítl (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Český telekomunikační úřad (dále též jen „Úřad“) není – argumentuje soud prvního stupně – orgánem pravomocným rozhodnout o povinnosti zaplatit smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o poskytování telekomunikačních služeb.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 5. 2006, č.j. 40 Co 468/2006-19, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. v zamítavém výroku, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se závěrem o nedostatku pravomoci Úřadu rozhodnout o povinnosti účastníka zaplatit poskytovateli veřejné telekomunikační služby sjednanou smluvní pokutu se odvolací soud ztotožnil. Uzavřel, že pravomoc Úřadu k rozhodování sporů o peněžité plnění mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem „je ohraničena smlouvou o poskytování telekomunikačních služeb,“ tj. služeb, jejichž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám (§2 odst. 7, §95 bod 8. písm. d/ zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, dále též jen „zákon č. 151/2000 Sb.“). Za tyto služby je účastník povinen poskytovateli veřejné telekomunikační služby zaplatit cenu, jejíž výše je dána zvláštním právním předpisem, tj. zákonem č. 526/1990 Sb. (§82 odst. 1, 3 zákona č. 151/2000 Sb.). Sjednání smluvní pokuty pro případ porušení smluvních povinností je oproti tomu plně v dispozici účastníků, a proto k projednání a rozhodnutí sporů vyplývajících z takového závazkového právního vztahu je pravomocný soud (§7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti soudům obou stupňů vykládá ustanovení §1, §2 odst. 7, §95 bod 1. písm. c/, bod 8. písm. d/ a §102 zákona č. 151/2000 Sb. ve spojení s §7 odst. 1 o.s.ř. tak, že pravomoc Úřadu rozhodovat spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývajícímu ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb se vztahuje nejen na tzv. „hovorné,“ (tj. službu spočívající ve vlastní přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi), ale i na plnění smluvní pokuty sjednané pro případ porušení smluvních povinností. Podle dovolatelky jde o „jeden … finanční nárok z jednoho smluvního vztahu,“ ve kterém smluvní pokuta plní funkci zajišťovací, sankční a v určitém směru představuje paušalizovanou náhradu škody za objednané, avšak neodebrané služby. Okolnost, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši rozdílu mezi zvýhodněnou cenou mobilního telefonu a jeho tržní (prodejní) cenou, nemění nic na tom, že se tato pokuta nevztahuje na tu část smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, která se týká koupě telefonu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2, §130 zákona č. 120/2001 Sb.); ten je dán tím, že Nejvyšší soud dosud otázku způsobilosti rozhodnutí Úřadu o povinnosti uhradit smluvní pokutu být exekučním titulem neposuzoval.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (srov. §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír.
V souzené věci navrhla oprávněná exekuci rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 2. 6. 2005, č.j. 206804/2005-6381-II.výpr., opatřeného potvrzením o tom, že nabylo 15. 7. 2005 vykonatelnosti (§41 zákona č. 120/2001 Sb.). Rozhodnutí ukládá povinné zaplatit oprávněné – vedle dluhu za poskytnuté telekomunikační služby mobilní telefonní stanice – částku 6.329,01 Kč jako smluvní pokutu „ve smyslu čl. 11 Všeobecných podmínek vyčíslenou v ceníku speciální nabídky služeb.“ Oprávněná (její právní předchůdce) uzavřela s povinnou smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, jejíž součástí byly i všeobecné podmínky veřejné telekomunikační služby (dále jen „všeobecné podmínky,“ viz §81 zákona č. 151/2000 Sb.). Povinná – v rámci speciální nabídky služeb – koupila od oprávněné za zvýhodněnou cenu mobilní telefon a zavázala se využívat telekomunikačních služeb oprávněné nejméně po dobu stanovenou ve smlouvě (všeobecných podmínkách). V případě, že by v této době nevyužívala telekomunikačních služeb poskytovaných oprávněnou (např. z důvodu přerušení jejich poskytování pro nezaplacení účtů), je podle smlouvy povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši rozdílu plné ceny a zvýhodněné ceny telefonu.
Předpoklady vykonatelnosti titulů se hodnotí z hlediska těch právních předpisů, na jejichž základě byly vydány. Dovolací soud proto v dalších úvahách vycházel ze zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2005, kdy byl zrušen zákonem č. 127/2005 Sb. (srov. jeho ustanovení §136 odst. 3).
Podle ustanovení §2 odst. 7, věty první a druhé, zákona č. 151/2000 Sb. se telekomunikační službou rozumí služba, jejíž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám. Touto službou je i pronájem telekomunikačních okruhů. Telekomunikační služba se stává veřejnou, jestliže z jejího poskytování není předem vyloučen žádný zájemce o její využití (srov. §2 odst. 8 zákona č. 151/2000 Sb.).
Podle ustanovení §95 bodu 8. písm. d/ zákona č. 151/2000 Sb. rozhoduje Úřad v oblasti telekomunikačních služeb spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb. Úřad postupuje – nestanoví-li zákon č. 151/2000 Sb. jinak – podle obecných předpisů o správním řízení (srov. §102 odst. 1 cit. zákona).
Podle ustanovení §7 odst. 1 o.s.ř. projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Exekuci lze nařídit, jsou-li splněny věcné předpoklady (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.); požadavek, aby titul, jehož výkon se navrhuje, vydal „oprávněný“ orgán, tedy orgán, který k rozhodnutí o daném nároku byl pravomocný, je jedním z nich. Právní teorie i soudní praxe za nicotný pokládá správní akt vydaný k tomu „absolutně“ nepříslušným orgánem, přičemž za takový se obecně pokládá správní orgán, který podle svého zákonné vymezení není oprávněn (není v jeho pravomoci) o určité věci rozhodnout, buď proto, že tato pravomoc byla právním řádem udělena výhradně jinému orgánu (soudnímu nebo správnímu) nebo proto, že nebyla výslovně přiznána ani jemu, ani jinému orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2000 pod č. 11). Závěr, že exekuční titul vydal neoprávněný orgán, vede k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, a byla-li již nařízena, je důvodem pro její zastavení (§268 odst. 1 písm. a/, §269 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
To, že právní vztah mezi poskytovatelem veřejné telekomunikační služby a jejím uživatelem podle zákona č. 151/2000 Sb. je vztahem soukromoprávním, dovodil již Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. Není pochyb o tom, že Český telekomunikační úřad – jako správní a regulační úřad ve věcech telekomunikací a poštovních služeb (viz §3 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb.) – je orgánem, který je v oblasti telekomunikačních služeb nadán pravomocí projednat a rozhodnout spor o nárok provozovatele veřejné telekomunikační sítě na peněžité plnění vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s účastníkem (uživatelem). Odkaz na §95 bod 1. písm. c/ zákona č. 151/2000 Sb., podle něhož Úřad rozhoduje ve sporech, nestanoví-li zákon jinak, je nepřípadný, neboť dopadá do poměrů tzv. všeobecné působnosti (bod 8 téhož ustanovení obsahuje speciální úpravu pro oblast telekomunikačních služeb). „Finančním plněním“ ve smyslu ustanovení §95 bodu 8. písm. d/ zákona č. 151/2000 Sb. je právo na úhradu za „přepravu nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám,“ tedy za služby, které je povinen provozovatel poskytnout „za cenu sjednanou podle zvláštního právního předpisu,“ tj. zákona č. 526/1990 Sb., k níž účastníka zavazuje ustanovení §82 odst. 3, ve spojení s odstavcem 1 zákona č. 151/2000 Sb. S odvolacím soudem se Nejvyšší soud shoduje v tom, že „finančním plněním“ spjatým s poskytováním telekomunikačních služeb vymezených v §2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb. není právo oprávněné na smluvní pokutu za nevyužívání telekomunikačních služeb (související s prodejem mobilního telefonu za „zvýhodněnou cenu“), i když závazek povinné byl obsažen ve smlouvě. Rozhodování o nároku na zaplacení smluvní pokuty tedy zákon č. 151/2000 Sb. Úřadu nesvěřuje, a proto jeho rozhodnutí o takové věci jako nicotný správní akt není způsobilé být podkladem exekuce.
Úvahy dovolatelky o smyslu a účelu smluvní pokuty a o vztahu tohoto ujednání k ostatním částem smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb jsou pro vyřešení otázky pravomoci Úřadu bezcenné; podstatné je jen to, že smluvní pokuta není – jak správně zdůraznil odvolací soud – příslušenstvím pohledávky provozovatele veřejné telekomunikační sítě podle §82 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb.
Jelikož odvolací soud věc posoudil ve shodě s tím, co je uvedeno výše (aniž by řízení trpělo vadami uvedenými v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř.), je jeho rozhodnutí správné; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a oprávněná na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu