ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3725.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3725/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci oprávněné nezletilé H. G. , zastoupené matkou E. G., zastoupené Mgr. Ing. Markem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova č. 1250/50, proti povinnému Ing. P. K. , zastoupenému JUDr. Ivou Pavlíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 6, Pod Bateriemi č. 1096/23, výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech, pro dlužné výživné ve výši 216 450 Kč a pro běžné výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 E 14/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2016, č. j. 26 Co 95/2016-53, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 968 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Marka Luhana, advokáta se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova č. 1250/50.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2016, č. j. 26 Co 95/2016-53, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. srpna 2015, č. j. 10 E 14/2015-15, jímž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo na nemovitých věcech povinného, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř., ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání není podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. přípustné.
Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto zákona, „tj. od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení §30 z. ř. s.“ (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). V posuzované věci jde o řízení ve věcech výživného (o výkon rozhodnutí ve věcech výživného) upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu