ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3882.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3882/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 4 - Krči, Olbrachtova 1929/62, IČ 45244782, proti povinnému MVDr. P. G. , zastoupenému JUDr. Janem Klárem, advokátem se sídlem v Brně, Starobrněnská 19/21, pro 7.935.517,10 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 E 736/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 28. 5. 2008, č. j. 12 Co 497/2007-88, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze 14. 8. 2006, č. j. 9 E 736/2004-54, kterým soud prvního stupně připustil, aby na místo oprávněné vstoupil nabyvatel práva společnost ROSTĚNICE, a.s., se sídlem v Rostěnici 49, IČ 63481821, a to s odůvodněním, že „oprávněná prokázala, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva (§524 občanského zákoníku), že se tato právní skutečnost týká práv a povinností dosavadních účastníků předmětného řízení, že nastala po zahájení předmětného řízení“ a že „předložené smlouvy mají náležitosti předepsané ustanovením §256 odst. 2 o.s.ř.“
V dovolání, aniž specifikuje dovolací důvody a aniž vysvětluje, v čem by jejich naplnění mělo spočívat, povinný namítá, že „z celého řízení není vůbec zřejmé, koho soud považuje za oprávněnou stranu, jelikož soud prvního stupně jako o oprávněné hovoří o společnosti Rostěnice, a.s., zatímco soud odvolací za oprávněnou považuje Českou spořitelnu, a.s. Praha. Kromě toho bylo v řízení zcela přehlédnuto, že v případě nesplnění závazku dlužníka, tj. povinného, uspokojí spořitelna své pohledávky ze zástavy prodejem zastavených věcí. Povinný se konečně domnívá, že postoupení pohledávek mezi Českou spořitelnou, a. s. Praha a společností Rostěnice, a.s. je právně neplatné, jak to vyplývá z přiložených úvěrových a zástavních smluv.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je s ohledem na obsah dovolání předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že podmínky pro vydání usnesení podle §107a o. s. ř. byly splněny, a dále posouzení, zda řízení vskutku trpí namítnutou vadou.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu však v souzené věci není.
Soud vyhoví návrhu žalobce (zde oprávněného), aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení v první řadě tehdy, bude-li prokázáno, že
a) nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného,
b) tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení,
c) tato právní skutečnost nastala (došlo k ní) po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem (oprávněným) označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda opravdu nastala (tedy např., že smlouva byla skutečně uzavřena), a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde). Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem (oprávněným) uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl., 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, strana 493).
Okolnosti popsané v předcházejícím odstavci pod písmeny a) – c) ostatně nezpochybňuje ani samotný dovolatel. Námitka neplatnosti postoupení pohledávek mezi Českou spořitelnou, a. s. Praha a společností Rostěnice, a.s., je pro posouzení, zda bylo namístě vydat usnesení podle §107a o. s. ř., nerevelantní. Týž závěr platí i pro námitku, že „bylo zcela přehlédnuto, že v případě nesplnění závazku dlužníka, tj. povinného, uspokojí spořitelna své pohledávky ze zástavy prodejem zastavených věcí“.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem odst. 6 o.s.ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že procesně úspěšné původní oprávněné v tomto stadiu řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu