ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4125.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4125/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Městské části Praha 17 , se sídlem v Praze 6, Žalanského 291, identifikační číslo osoby 00231223, zastoupené JUDr. Františkem Beranem, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Nad štolou 1302/18, proti povinným 1) M. V. , 2) H. H., zastoupené JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 25E 722/2000, o dovolání povinné 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2010, č. j. 18Co 73/2010-159, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Povinní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce JUDr. Františka Berana, advokáta se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Nad štolou 1302/18.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 10. 2009, č. j. 25E 722/2000-141, tak, že zamítl návrh povinné 2) na zastavení a odklad výkonu rozhodnutí a zavázal povinné zaplatit společně a nerozdílně oprávněné náklady řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že v souzené věci již nelze přezkoumávat doručení exekučního titulu, a to rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 7. 1998, č. j. 10C 91/98-12, povinné 2), která namítala , že jí nebyl řádně doručen. Na základě rozhodnutí obsažených ve spise nalézacího soudu dospěl k závěru, že otázka doručení rozsudku byla již pravomocně vyřešena a to „v usnesení o neprominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání do rozsudku ze dne 29. 6. 2006, č. j. 10C 91/98-36, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2005, č. j. (správně sp. zn.) 19Co 547/2004, a posléze v usnesení o odmítnutí odvolání povinné proti rozsudku ze dne 19. 4. 2007, č. j. 10C 91/98-556, které nabylo právní moci dnem 20. 6. 2007. Série následujících opožděných odvolání žalované – povinné ad 2) proti posledně uvedenému usnesení byla totiž ukončena odmítnutím jejího odvolání usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007, č. j. 19Co 462/2007-91, které nabylo právní moci dnem 30. 1. 2008“. Doručení exekučního titulu tak bylo v nalézacím řízení s konečnou platností vyřešeno a nemůže již být zpochybňováno ve vykonávacím řízení. V opačném případě by se povinné 2) otvírala možnost podat proti titulu nové odvolání, což považoval odvolací soud za nepřípustné. Důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a odklad provedení výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o. s. ř., neshledal.
V dovolání povinná 2), jež přípustnost dovolání opírá o §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a vychází ze skutkových zjištění, nemajících oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že vyřešení otázky doručení exekučního titulu v nalézacím řízení je závazné i pro vykonávací řízení, a tvoří tak překážku rei iudicatae. Nelze vycházet pouze z odůvodnění citovaných rozhodnutí v nalézacím řízení, neboť pro účastníky i státní orgány je závazný pouze jejich výrok a v tomto směru odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu. Za podstatné považuje to, že v žádném rozhodnutí v nalézacím řízení „nikdy nebylo ve skutečnosti zkoumáno, že podpis povinné na doručence byl zfalšován, tedy se nikdy nevedlo řízení o otázce pravosti podpisu žalované“, a proto pokud ve vykonávacím řízení znaleckým posudkem prokázala, že podpis na doručence, který měl potvrzovat doručení titulu, není jejím vlastnoručním podpisem, měl se s tímto jejím důkazem odvolací soud zabývat a na základě něj rozhodnout o nevykonatelnosti titulu. V nalézacím řízení se soudy zabývaly otázkou doručení pouze jako otázkou předběžnou a nepřezkoumávaly pravost jejího podpisu, což mělo být předmětem dokazování v tomto vykonávacím řízení k jejímu návrhu na zastavení. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že doručení titulu povinné 2) bylo prokázáno již v nalézacím řízení, a rozsudek je z tohoto důvodu pravomocný a vykonatelný. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle 237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dán, neboť doručení vykonávaného titulu v této věci bylo přezkoumáno již v nalézacím řízení rozhodnutími shora citovanými a jejich závěry jsou pro vykonávací řízení závazné.
Vykonatelností exekučního titulu se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a zdůraznil, že soud musí v každém stadiu exekučního řízení najisto postavit, zda titul je vykonatelný. Bylo-li proti němu podáno odvolání, popř. odpor či námitky, exekuční soud buď vyčká rozhodnutí nalézacího soudu o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda byl opravný prostředek podán včas, posoudí sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2005, pod číslem 166, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1738/2007).
V souzené věci se otázkou včasnosti opravného prostředku zabýval nalézací soud, který, ve spojení s usnesením o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání povinné 2), uzavřel, že odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 7. 1998, č. j. 10C 91/98-12, bylo podáno opožděně, když v něm žalovaná (tj. povinná 2) ani nezpochybnila pravost podpisu na doručence. Z uvedeného důvodu již nepřísluší soudu výkonu rozhodnutí, aby se znovu doručením rozsudku zabýval. Závěr odvolacího soudu o nepřípustnosti přezkumu doručování titulu účastníkům ve vykonávacím řízení v případě, že doručování již bylo přezkoumáno v nalézacím řízení v řízení o odvolání účastníka, který zpochybnil jeho doručení ve výkonu rozhodnutí, je správný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1506/2010, usnesení ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1471/2008).
Z uvedeného vyplývá, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a dovolací soud je zavázal zaplatit společně a nerozdílně povinným; tyto náklady představují částku 1.300,- Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, 2, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b/, §13 odst. 1, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová
předsedkyně senátu